každú moc nepřietele, a nic vám neuškodí. L10,20 Ale však v tom neroďte sě radovati, že sě vám duchové poddávají, ale radujte sě, že jména vaše napsána sú v nebesiech.“
L10,21 V túž hodinu vzradova sě v duchu svatém a řekl: „Děkuji tobě, pane, otče nebe i země, že si skryl tyto věci od múdrých a opatrných a zjevil si je maličkým. Ovšem, otče, nebo sě jest tak líbilo před tebú. L10,22 Všěcky věci sú mi dány od otce mého. A ižádný nevie, kto jest syn, jedné otec, a kto jest otec, jediné syn, a komu bude chtieti syn zjeviti.“ L10,23 A obrátiv se k svým [učedlníkóm]text doplněný editorem[288]učedlníkóm] discipulos lat., řekl jest: „Blahoslavené oči, jenž vidie, co vy vidíte. L10,24 Neb pravi vám, že mnozí prorokové a králové chtěli sú viděti, co vy vidíte, a neviděli sú, a slyšeti, co vy slyšíte, a neslyšeli sú.“
L10,25 A aj, jeden v zákoně umělý povstal, pokúšeje jeho a řka: „Mistře, co čině život věčný obdržím?“ L10,26 A on vecě k němu: „V zákoně co psáno jest? Kterak čteš?“ L10,27 A on odpověděv, řekl jest: „Milovati budeš pána boha svého ze všeho srdce svého a ze všie duše své a ze všěch mocí svých a ze všie mysli své a svého bližnieho jako sám sě.“ L10,28 I vecě jemu Ježíš: „Právěs odpověděl, to čiň a budeš živ.“
L10,29 A on chtě se spravedliva učiniti, vecě k Ježíšovi: „A kto jest mój bližní?“ L10,30 A vzezřěv vzhóru Ježíš, vecě: „Člověk jeden sstupováše od Jeruzaléma do Jericho i upade mezi lotry, kteřížto jej také oblúpili a ranivše odjidechu, odpolu živa nechavše. L10,31 I přihodilo sě jest, když kněz jeden sstupováše túž cěstú, a uzřěv jej, pominu. L10,32 Též i jáhen, když bieše podlé toho miesta, a uzřev jej, pominu. L10,33 Ale Samaritán jeden cestu čině, přijide nad něho, a uzřěv jej, milosrdenstvím hnut jest. L10,34 A přiblíživ sě k němu, uváza rány jeho, naliv oleje a vína. A vloživ jej na své hovado, uvede do chléva a péči o něm měl. L10,35 A druhý den vydal dva penieze i da chlévníku a vecě: Péči o něm měj, a což kolivěk nadto vydáš, já když sě vrátím, navrátím tobě. L10,36 Ktož z těch tří zdá sě tobě, že jest bližní tomu, jenž mezi lotry upadl?“ L10,37 A on vecě: „Který učinil milosrdenstvie nad ním.“ I vecě jemu Ježíš: „Jdi i ty čiň též.“
L10,38 I stalo sě jest, když jdiechu, a on vjide do jednoho kastela a žena jedna jménem Marta přije jej v duom svój. L10,39 A té bieše sestra jménem Maria, kteráž také sedieci vedlé noh páně, poslúcháše slova jeho, L10,40 ale Marta usilováše při častém posluhování. A ta stojieci i vece: „Pane, nenie tobě péče, že sestra má opustila mě jest samu slúžiti? Protož rci jí, ať mi pomóž.“ L10,41 A odpověděv vece jí pán: „Marta, Marta, pečliva si a mútíš se při mnohých věcech. L10,42 Jistě jednohoť jest potřebie. Maria najlepší stránku vyvolila, kteráž nebude otjata od nie.“
Kapitola XI.
L11,1 I stalo sě jest, když bieše na jednom miestě modle se, když přesta, vece jeden z učedlníkóv jeho k němu: „Pane, nauč nás modliti sě, jakož i Jan učil učedlníky své.“ L11,2 I vece jim: „Když sě modlíte, řiekajte: Otče, osvěť se jméno tvé, přiď králevstvie tvé. L11,3 Chléb náš vezdajší daj nám dnes. L11,4 A odpusť nám hřiechy našě, že i my odpúštiemy každému, ješto nám dlužen. A neuvoď nás u pokušenie.“
L11,5 I vecě k nim: „Kto z vás bude mieti přietele a pójde k němu o puol noci
