pozván budeš na svatbu, nesedaj na prvniem miestě, aby snad poctivější tebe nebyl pozván od toho, L14,9 a přída ten, jenž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Daj tomuto miesto, a tehdy počneš z zapýřením poslednie miesto bráti, držeti. L14,10 Ale když budeš pozván na svatbu, jdi a posaď sě na posledniem miestě, ať když příde, jenž tebe pozval, die tobě: Přieteli, posěď výše. Tehdy bude tobě chvála před spolusedícími. L14,11 Neb každý, ktož sě výší, bude ponížen, a kto sě níží, bude povýšen.“
L14,12 I pravieše i tomu, jenž ho bieše pozval: „Když činíš oběd neb večeři, neroď volati přátel [svých ani bratří svých ani příbuzných]text doplněný editorem[372]svých ani bratří svých ani příbuzných] tuos, neque fratres tuos, neque cognatos lat. ani súsedóv ani bohatých, aby snad i oni tebe neotezvali, a byla by tobě odplata. L14,13 Ale když činíš hody, povolaj chudých, mdlých, kulhavých i slepých. L14,14 A blahoslavený budeš, neb nemají oni, čím by tobě odplatili, ale bude tobě odplaceno [v ]text doplněný editorem[375]v] in lat. vskřiešení spravedlivých.“
L14,15 To když uslyše jeden z spolusedících, vece jemu: „Blahoslavený ten, jenž jiesti bude chléb v království božiem.“ L14,16 A on povědě jemu: „Člověk jeden [učini]text doplněný editorem[377]učini] fecit lat. večeři velikú i povola mnohých. L14,17 A posla sluhu svého v hodinu večeře řéci zvaným, aby přišli, nebo již všěcky věci připraveny sú. L14,18 I počechu sě všichni spolu vymlúvati. První řekl jest jemu: Ves sem kúpil a potřebie mám vyjíti a ohlédati ji, prosím tebe, měj mě výmluvna. L14,19 A druhý řekl jest: [Pět]text doplněný editorem[379]Pět] quinque lat. spřežení volóv kúpil sem a jdu, abych jich pokusil, prosím tebe, vymluv mě. L14,20 A jiný řekl: Ženu sem pojal, a protož nemohu přijíti. L14,21 A vrátiv se sluha, zvěstoval to pánu svému. Tehdy rozhněvav sě hospodář, vece sluzě svému: Vyjdi brzo do třed a do ulic městských a chudé a mdlé, slepé a kulhavé a uveď sem. L14,22 I vece sluha: Pane, stalo sě jest, jakožs rozkázal, a ještě miesto jest. L14,23 I vecě pán sluzě: „Vyjdi rúče mezi cesty a mezi ploty a připuď vjíti, aby sě naplnil dóm mój. L14,24 Protož pravi vám, že ižádný z mužóv těchto, jenž sú pozváni, neokusie večeře mé.“
L14,25 I jidechu zástupové mnozí s ním, a obrátiv se, k nim vecě: L14,26 „Ač kto jde ke mně a nenávidí otce svého a mateře své i ženy i synóv i bratří i sestr a ještě i duše své, nemóž býti mój učedlník. L14,27 A kto nenese kříže svého a nejde po mně, nemóž býti mój učedlník. L14,28 Neb kto z vás, chtě věži staviti, zdaliť prvé sedě nepočítá nákladóv, kteříž potřebni sú, měl li by k dokonání, L14,29 aby potom, nežli by položil základ a nemohl dokonati, všichni, jenž vidie, počeli se posmievati jemu, L14,30 řkúce, že tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati? L14,31 Nebo který král chtě jíti a činiti boj proti druhému aneb jinému králi, zdaliť prvé sedě nepomyslí, moh li by z desěti tisíci potkati sě s ním, jenž se dvanádcti tisíci jde proti němu? L14,32 Jinak an ještě daleko jest, posielá poselstvie, prosě za to, co jest ku pokoji. L14,33 Protož tak každý z vás, ktož sě neodpovie všěch věcí, [kteréž má]text doplněný editorem[392]kteréž má] quae possident lat., nemóž mój býti učedlník. L14,34 Dobrá jest suol. Pakli suol zmaří se, v čem bude ozdobena? L14,35 Ani v záchodě, ani v zemi užitečná jest, ale ven bude vyvržena. Kto má uši k slyšění, slyš.“
Kapitola XV.
L15,1 A biechu přibližujíce sě k Ježíšovi zjevní hřiešníci i jiní hřiešníci, aby ho poslúchali. L15,2 Reptáchu zákonníci a mistři řkúce, že tento hřiešníky přijímá a jie s nimi. L15,3 I povědě k nim podobenstvie toto řka: L15,4 „Který z vás člověk, jenž má sto ovec,
