L16,28 neboť mám pět bratří, ať svědčí jim, aby i oni nepřišli do tohoto miesta muk. L16,29 I vecě jemu Abraham: Majíť Mojžieše a proroky, nechžť jich poslúchají. L16,30 Ale on vece: Nic, otče Abrahame, ale ač kto z mrtvých šel by k nim, pokánie budú činiti. L16,31 I vecě jemu: Poňavadž Mojžieše a prorokóv neposlúchají, aniž ač by kto z mrtvých vstal, uvěřie jemu.“
Kapitola XVII.
L17,1 A učedlníkóm svým vece: „Nelzě jest, by nebyla pohoršenie, ale běda tomu, skrze něhožto přicházie pohoršenie. L17,2 Užitečnějie jest jemu, by kámen žernový byl k hrdlu jeho zavěšen a uvržen byl u moře, nežli aby pohoršil jednoho z maličkých těchto. L17,3 Pilně znamenajte sobě: Shřěší li bratr tvój, potreskci ho. A pakli pokánie učiní, odpusť jemu. L17,4 A byť sedmkrát za den shřěšil proti tobě a sedmkrát obrátil by sě k tobě řka: Želť mi jest, odpusť jemu.“ L17,5 I řekli sú apoštolé pánu: „Přispoř nám viery.“ L17,6 I vece pán: Budete li mieti vieru jako zrno horčičné, diete tomuto dřevu jahodě mořské: Vyvrať sě a přesaď sě v moře, i uposluchneť vás. L17,7 A kto z vás maje sluhu, an oře aneb an pase voly, jenž by an sě s pole vrátil, řekl by jemu: Ihned jdi a seď za stuol, L17,8 a neřekl by jemu: Připrav, abych večeřal, a podpaš sě a služ mi, ažť sě najiem a napiem, a potom ty budeš jiesti a píti? L17,9 Zdali milost má sluzě tomu, že jest učinil, což jest [jemu]text doplněný editorem[433]jemu] ei lat. rozkázal? L17,10 Nezdá mi sě. Takež i vy, když učiníte všěcky věci, kteréž přikázány sú vám, řiekajte: Sluhy neužitečné smy, co smy měli učiniti, učinili sme.“
L17,11 I stalo sě jest, když jide do Jeruzaléma, jdieše skrze Samaří a Galilei. L17,12 A když jdieše do jednoho kastela potkachu ho desět mužóv malomocných, kteřížto stáli sú zdaleka L17,13 i pozdvižechu hlasu řkúce: „Ježíši přikazateli, smiluj sě nad námi!“ L17,14 Kteréžto jakž uzře, vecě: „Jděte, ukažte sě kněžím.“ I stalo sě jest, když jdiechu, učistěni sú. L17,15 A jeden z nich, jakž uzřel, že jest učistěn, vrátil se jest, s velikým hlasem velebě boha, L17,16 i pade na tvář před nohy jeho dieky vzdávaje. A ten bieše Samaritán. L17,17 Tehdy odpověděv Ježíš, vecě: „Zdaliť jich desět nenie učistěno? A devět kde jsú? L17,18 Nenie nalezen, jenž by se vrátil a dal chválu bohu, jediné tento cizozemec.“ L17,19 I vece jemu: „Vstaň, jdi, neb viera tvá tě spasila.“
L17,20 Pak otázán jsa od zákonníkóv, kdy jest přišlo královstvie božie, odpověděl jim a řekl: „Nepřišlo jest královstvie božie s ujištěním L17,21 aniž dějí: Aj, tuto, neb: Aj, onde, neb aj, královstvie božie mezi vámi jest.“ L17,22 I vecě k učedlníkóm svým: „Přicházějíť dnové, když budete žádati, abyste viděli jeden den syna člověka, a neuzříte. L17,23 I řkú vám: Aj, tuto, aj, ondeno; neroďte jíti ani následujte, L17,24 neb jakožto blesk hromový, zableskna sě z podnebie na ty věci, kteréž pod nebem sú, blštie sě, tak bude syn člověka ve dni svém. L17,25 Ale najprvé musie mnoho trpěti a potupen býti od pokolenie tohoto. L17,26 A jakož sě jest stalo ve dnech Noe, takež bude i ve dnech syna člověka: L17,27 Jědiechu a pijiechu a ženy pojímáchu a vdáváchu sě až do dne, v který jest šel Noe do korábu, i přijide povodeň i zatrati všěcky. L17,28 Takež jakž sě jest stalo ve dnech Lotových:
