když uzříte oblehnutý od zástupu Jeruzalém, tehdy vězte, že sě přiblíži opuštěnie jeho. L21,21 Tehdy, ktož v Židovstvě jsú, utiekajte na hory, a kteří prostřed něho sú, otejděte, a kteří v krajinách, nevchoďte do něho, L21,22 nebo dnové ti pomsty sú, aby sě naplnily všěcky věci, kteréž psány jsú. L21,23 A běda těhotným a těm, ješto sě krmie, v těch dnech, neb bude nátisk veliký na zemi a hněv lidu tomu. L21,24 A padnú v ustech meče a jati vedeni budú mezi všěcky národy a Jeruzalém potlačen bude od pohanóv, [dokud sě nenaplnie časové]text doplněný editorem[530]dokud sě nenaplnie časové] donec impleantur tempora lat. národóv.“
L21,25 „A budú znamenie na slunci a na měsieci i na hvězdách a na zemiech nátisk národóv pro slévanie zvuku morského a vln, L21,26 že budú svadnúti lidé pro strach a čakánie těch věcí, jenž přijdú všemu světu, nebo moci nebeské budú sě hýbati. L21,27 A tehdy uzřie syna člověčieho, an se béře v oblaku nebeském s mocí velikú a velebností.“
L21,28 „A když ty věci počnú býti, vzezřěte a vzdvihněte hlavy své, neb sě přibližuje vykúpenie vaše.“ L21,29 I povědě jim podobenstvie: „Patřte na fík i na všěcko dřievie: L21,30 Když již vyvodie ovoce z sebe, viete, že blízko jest léto. L21,31 Takež i vy, když uzříte tyto věci, any se dějí, vězte, že blízko jest královstvie božie. L21,32 Věrně pravi vám, že nemine pokolenie toto, dokud sě všěcky věci nestanú. L21,33 Nebe i země pominú, ale slova má nepominú.“
L21,34 „A pilně chovajte sě, aby snad nebyla srdce vašě obžerstvím a opilstvím a pečlivostí obtiežena tohoto světa, a přišel by na vás brzký den ten, L21,35 neb jakožto osidlo přijde na všěcky, jenž sedie na tváři všie země. L21,36 Protož bděte, každý čas modlete sě, abyste hodni jměni byli utéci těchto všěch věcí, které budúcie sú, a státi před synem člověka.“
L21,37 I bieše ve dnech uče v chrámě, ale v nocech vychodieše, přebýváše na hoře, jenž slove Olivetská. L21,38 A vešken lid zaranie vycházieše k němu do chrámu poslúchat jeho.
Kapitola XXII.
L22,1 Pak přibližováše sě den slavný přesnic, jenž slove velika noc. L22,2 I hledáchu kniežata kněžská a mistři, kterak by ho zabili, ale báchu se obce. L22,3 I vjide satan v Jidáše, jenž měl příjmie Škarioth, jednoho ze dvanádcti. L22,4 I odšel jest a mluvil jest s kniežaty kněžskými a s mistry, kterak by ho zradil jim. L22,5 I radovali sú sě a slíbichu jemu penieze dáti. L22,6 I slíbil jest i hledáše přístupu podobného, aby zradil jej bez zástupóv.
L22,7 Přijide pak den přesnic, v němžto potřebie bieše zabiti beránka velikonočního. L22,8 I posla Petra a Jana řka: „Jděte, připravte nám beránka, abychom jedli.“ L22,9 A oni vecěchu: „Kde chceš, ať připravíme?“ L22,10 I řekl jest k nim: „Aj, jdúcím vám do města, potká vás člověk jeden, čbán vody nesa. Jdětež po něm do domu, v kterýžť vejde, L22,11 a řcěte hospodáři domu: Die tobě mistr: Kde jest sien, kdež beránka s učedlníky mými jiesti budu? L22,12 A onť ukáže vám večeřadlo veliké, ostřěné a tu připravíte.“ L22,13 A šedše nalezli sú, jako přikázal jim Ježíš, i připravili sú beránka. L22,14 A když jest byla hodina, sedl jest za stól a dvanádcte učedlníkóv s ním. L22,15 I vece jim: „Žádostí žádal sem tento beránek jiesti s vámi, dřéve než trpěti budu. L22,16 Neboť pravi vám, že z tohoto nebudu jiesti jeho, dokud se nenaplní v království božiem.“ L22,17 A vzem kalich, dieky učinil jest a řekl: „Vezměte
