„Velebí duše má hospodina L1,47 a veselil sě jest duch mój v bohu, spasiteli mém. L1,48 Nebo jest vzezřel na pokoru dievky své, [neb]text doplněný editorem[23]neb] enim lat. aj, z toho blahoslavenú mě dějí všichni národové, L1,49 neb mi jest učinil veliké věci, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho L1,50 a milosrdenstvie jeho od národu až do národu bojícím se jeho. L1,51 Učinil moc v rameni svém, rozptýlel pyšné myslí srdce jich. L1,52 Ssadil mocné s stolice a povýšil pokorných. L1,53 Lačné nakrmil dobrých věcí a bohaté opustil marné. L1,54 Přijal Izrahele, dietě své, rozpomanuv sě na milosrdenstvie své, L1,55 jakož jest mluvil k otcóm našim, k Abrahamovi a k semeni jeho na věky.“ L1,56 I ostala jest Maria s ní jednak tři měsiece [i vrátila sě jest do domu svého]text doplněný editorem[24]i vrátila sě jest do domu svého] et reversa est in domum suam lat..

L1,57 A Alžbětě naplnil se jest čas porozenie i porodila jest syna. L1,58 A uslyšěchu súsedé i přátelé jejie, že jest zvelebil pán milosrdenstvie své s ní, i radovali sú sě s ní. L1,59 A stalo sě jest v den osmý, přišli sú obřezovat dietěte a nazýváchu ho jménem otce jeho, Zachariáše. L1,60 A odpověděvši mátě jeho, vecě: „Nikoli, ale bude slúti Jan.“ L1,61 I vecechu k ní, že nenie ižádný v rodu tvém, jenž by slul tiem jménem. L1,62 I dáváchu znamenie otci jeho, kým by ho chtěl nazvati. L1,63 A požádav pisadla, napsal jest řka: „Jan jest jméno jeho.“ I podivichu sě všichni. L1,64 A ihned sě otevřela usta jeho a jazyk jeho i mluvieše chvále pána. L1,65 I stal sě jest strach na všěcky súsedy jich a na všěcky hory židovské rozhlašováchu sě ta všěcka slova. L1,66 I položichu všichni, kteříž sú slyšeli, v srdci svém řkúce: „Ktoť sě zdá, kteraké toto dietě bude?“ Neb ruka božie bieše s ním. L1,67 A Zachariáš, otec jeho, naplněn jest duchem svatým i prorokoval jest řka: L1,68 „Požehnaný pán buoh izrahelský, že jest navštievil a učinil vykúpenie lidu svého L1,69 a vzvedl roh spasenie nám v domu Davida, dietěte svého, L1,70 jakož jest mluvil skrzě usta svatých, kteřížto od věkóv sú, prorokóv jeho, L1,71 spasenie od nepřátel našich i z ruky všěch, kto sú nás nenáviděli, L1,72 k učinění milosrdenstvie s otci našimi i ku pamatování svědectvie jeho svatého, L1,73 právo přisěženie, kteréž jest přisáhl k Abrahamovi, otci našemu, chtě se nám dáti, L1,74 abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsúce vysvobozeni, slúžili jemu L1,75 v svatosti a v spravedlnosti před ním po vše dni našě. L1,76 A ty, dietě, prorokem Najvyššieho slúti budeš, neb předejdeš před tváří páně chystati cesty jeho, L1,77 k dání uměnie spasenie lidu jeho na odpuštěnie hřiechóv jich L1,78 skrzě třeva milosrdenstvie boha našeho, v nichžto navštievil nás, zjeviv sě z vysoka, L1,79 aby posvietil těm, ješto ve tmách a v stieně smrti sedie, k zpravení noh našich na cestu pokoje.“ L1,80 Dietě pak rostieše a posilováše sě duchem a bieše na púštiech až do dne ukázanie svého k Izraheli.

Kapitola druhá

L2,1 I stalo sě jest ve dnech těch, vyšlo jest vyrčenie od ciesaře Augusta, aby byl popsán vešken svět. L2,2 To popsánie prvnie stalo sě jest od vladaře syrského Cyrina. L2,3 I šli sú všichni, aby se přiznali, každý do svého města. L2,4 I vstúpi [také]text doplněný editorem[30]také] et lat. Jozef do Kalilee z města Nazaretha do židovského města Davidova, jenž slove Bethleem, protože bieše z domu a z čeledi Davidovy, L2,5 aby sě přiznal s Marijí, oddanú sobě ženú těhotnú. L2,6 I stalo sě jest, když tu biešta, naplnichu sě dnové, aby porodila. L2,7 I porodila syna svého prvorozeného a suknem jeho obinu a položi jej v jesličkách, neb nebieše jemu miesto v obecnici. L2,8 A pastuchy biechu v též vlasti bdiece a ostřiehajíce bdění nočních nad stádem svým. L2,9 A aj, anjel boží stáše podlé nich a světlost božie obklíčila je i báchu sě