radu boží sami proti sobě, nejsúce pokřtěni ot něho. L7,31 I vece pán: „Komu tehda přirovnám lidi pokolenie tohoto? A komu podobni sú? L7,32 Podobni sú dětem, kteřížto sedí na tržišti a mluví vespolek řkúce: Prozpěvovali sme vám na píšťalky, a neskákali ste, nařiekali sme, a neplakali ste. L7,33 Nebo přišel jest Jan Křtitel, ani jeda chleba, ani pije vína, a praviete: Ďábelstvie má. L7,34 Přišel syn člověka, jeda a pije, a praviete: Aj, člověk žráč a opilec vína, přietel zjevných a tajných hřiešníkuov. L7,35 I spravedliva učiněna jest múdrost ode všech synuov svých.“
L7,36 V tom prosieše ho jeden zákoník, aby jedl s ním. A všed do domu zákoníka, posadil se za stolem. L7,37 A aj, žena, kteráž byla v městě hřiešnice, jakž jest poznala, že by Ježíš stolil v domu zákoníka, přinesla nádobu alabastrovú s mastí. L7,38 A stojéci s zadu u noh jeho, počala slzami smáčeti nohy [jeho]text doplněný editorem[110]jeho] eius lat. a vlasy hlavy své vytierati, líbala jest také nohy jeho a mastí mazala. L7,39 A vida zákoník, kterýž ho byl pozval, vece sám v sobě: „Byť tento byl prorok, vědělť by zajisté, která a kteraká jest žena, která se ho dotýká, neb hřiešnice jest.“ L7,40 I odpověděv Ježíš, řekl k němu: „Šimone, mám tobě nětco pověděti.“ A on vece: „Mistře, pověz!“ L7,41 I odpověděl Ježíš: „Dva dlužníky biechu dlužna jednomu věřiteli, jeden byl dlužen pět set grošuov a druhý padesát. L7,42 A když jsú neměli, odkud by zaplatili, odpustil jest oběma. Protož který jej viece miluje?“ L7,43 Odpověděv Šimon řekl: „Mám za to, že ten, komuž viece odpustil.“ A on řekl jemu: „Právěs rozsúdil.“ L7,44 A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: „Vidíš li tuto ženu? Všel sem do domu tvého, vody nohám mým nepodal si, ale tato slzami smáčela nohy mé a vlasy svými vytřela. L7,45 Políbenie si mi nedal, ale tato, jakž sem všel, nepřestala líbati noh mých. L7,46 Olejem hlavy mé nepomazal si, ale tato mastí zmazala nohy mé. L7,47 Protož pravím tobě: Otpúštějíť se jí hřiechové mnozí, neb jest milovala mnoho. Komuť se pak méně odpúštie, méně miluje.“ L7,48 I řekl k nie: „Otpúštějíť se tobě hřiechové.“ L7,49 Tehdy počali sú, kteříž tu spolu seděli za stolem, řéci sami v sobě: „I ktož jest tento, jenž také hřiechy odpúští?“ L7,50 I řekl k ženě: „Viera tvá tě k spasení přivedla, jdiž u pokoji!“
Kapitola VIII.
L8,1 [I]text doplněný editorem[115]I] Et lat. stalo se jest potom, a on chodieše po městech a po kašteléch, káže a zvěstuje královstvie božie, a dvanácte s ním L8,2 a ženy některé, kteréž byly uzdraveny ot duchuov zlostných a ot nemocí: Maria, jenž slove Magdalenská, z níž bylo sedm ďáblóv vyšlo, L8,3 a Johanna, Chuzova manželka, úředníka Erodesova, a Zuzanna a jiné mnohé, kteréž posluhovaly jemu z statkóv svých.
L8,4 V tom když se sjide zástup mnohý a z měst pospiecháchu k němu, pravil skrze podobenstvie: L8,5 „Vyšel, jenž rozsievá, aby rozsieval siemě své. A když rozsieval, jedno padlo podlé cesty i potlačeno jest a ptáci nebeští szobali je. L8,6 A jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uvadlo jest, neb nemělo vlhkosti. L8,7 Jiné pak padlo mezi trnie a spolu vzrostlé trnie udusilo je. L8,8 A jiné padlo do země dobré, a když vzešlo, učinilo užitek stý.“ To pověděv volal jest: „Kto má uši k slyšení, slyš.“
L8,9 I tázali ho učedlníci jeho, které by to bylo podobenstvie. L8,10 Jimžto on vece: „Vámť jest dáno znáti tajemstvie královstvie božieho, ale jiným v podobenství, aby vidúce neviděli a slyšíce nerozuměli.“
L8,11 „I jestiť podobenstvie: To siemě [jest]text doplněný editorem[118]jest] est lat. slovo boží. L8,12 Kteří zajisté vedlé cesty, to sú ti, kteří slyšie, a potom přichází ďábel, vynímá slovo z srdce jich, aby věříce spaseni nebyli. L8,13 Ale kteří na skálu, ti jsú, kteříž když uslyšie slovo, s radostí přijímají, a tiť kořenóv nemají, neb na čas věří a v čas pokušenie odstupují. L8,14 Které pak padlo mezi trnie, tiť sú, ješto slyší, a od pečování a zboží a rozkoší života jdúce, bývají udušeni a nepřinášejí užitku. L8,15 Ale které do země dobré, tiť sú, ješto
