zdali die jemu: Ihned jdi a seď za stuol, L17,8 a nedie jemu: Připrav, ať povečeřiem, a opaš se a služ mi, ať se najiem a napiem, a potom ty pojieš a napieš se? L17,9 Zdali má milost k služebníku tomu, že jest učinil, co mu rozkázal? L17,10 Nezdá mi se. Též i vy, když učiníte všecky věci, které sú vám přikázány, řcete: Služebníci neužiteční jsme, co sme měli učiniti, učinili sme.“
L17,11 I stalo se jest, když šel do Jeruzaléma, bral se mezi Samaří a Galileí. L17,12 A když vcházel do jednoho hrádku, potkalo se s ním deset mužuov malomocných, kteřížto stáli zdaleka L17,13 a pozdvihli hlasu řkúce: „Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi!“ L17,14 Kteréžto když uzřel, řekl: „Jděte, ukažte se kněžím.“ I stalo se jest, když sú šli, očištěni sú. L17,15 Ale jeden z nich, když uzřel, že jest očištěn, navrátil se jest, s velikým hlasem velebě boha, L17,16 a padl na tvář před nohy jeho dieky čině. A ten bieše Samaritán. L17,17 I odpověděv Ježíš, řekl: „Však jich deset očištěno. A kdež jest jich devět? L17,18 Nenie nalezen, jenž by se navrátil a vzdal chválu bohu, jediné tento cizozemec.“ L17,19 I vece jemu: „Vstaň a jdi, nebo viera tvá tě zdráva učinila.“
L17,20 Pak otázán jsa od zákoníkuov, kdy přijde královstvie božie, odpověděl jim a řka: „Nepřijde královstvie božie s ujištěním L17,21 aniž dějí: Aj, tuto, anebo: Aj, ondeno, neb aj, královstvie božie jestiť mezi vámi.“ L17,22 I vece k učedlníkóm svým: „Přijdúť dnové, kdyžto žádati budete viděti jeden den syna člověka, a neuzříte. L17,23 A dějíť vám: Aj, tuto, a: Aj, ondeno, neroďte jíti s nimi ani jich následovati, L17,24 neb jakožto blesk hromový, blýskaje pod nebem na ty věci, které sú pod nebem, svietí, tak bude syn člověka ve dni svém. L17,25 Ale najprvéť musí mnoho trpěti a potupen býti od pokolenie tohoto. L17,26 A jakož se jest stalo za dnuov Noe, takť bude i den syna člověka: L17,27 Jedli a pili a ženy pojímali a vdávaly se až do dne, v němžto všel Noe do korábu, i přišla potopa a zahladila všecky. L17,28 Též jakožto se jest stalo ve dnech Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, štěpovali a stavěli, L17,29 ale kterého dne vyšel Lot z Sodomy, dal buoh déšť s ohněm a s sirú s nebe a zatratil všecky. L17,30 Takť nápodobně bude, kterého dne syn člověka se zjeví. L17,31 V tu hodinu, kto bude na střeše a nádobie jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral, a kto na poli, též nevracuj se zase. L17,32 Pomněte na Lotovu manželku. L17,33 Protož ktož koli hledati bude život svuoj zachovati, ztratíť jej. A ktož koli jej ztratí, obživíť jej. L17,34 Pravímť vám, v tu noc budú dva na loži jednom, jeden bude přijat a druhý opuštěn. L17,35 Dvě budú mléti spolu, jedna bude přijata a druhá opuštěna, dva na poli, jeden bude přijat a druhý opuštěn.“ L17,36 Odpověděvše řekli jemu: „Kde, pane?“ L17,37 Jenž vece jim: „Kdež koli bude tělo, tuť se shromaždie i vorlice.“
Kapitola XVIII.
L18,1 Pověděl k nim také i podobenstvie, že potřebie jest vždycky se modliti a nepřestávati, L18,2 řka: „Súdce jeden byl v jednom městě, ješto se boha nebál a člověka se nestyděl. L18,3 A vdova jedna byla v témž městě i přicházela k němu řkúci: Pomsti mě nad protivníkem mým! L18,4 A nechtěl jest za mnohé časy. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se boha nebojím a člověka se nestydím, L18,5 však že mě zamucuje tato vdova, pomstím jie, aby naposledy přijdúci nehrdlovala mne.“ L18,6 I vece pán: „Slyšte, co súdce nepravosti die. L18,7 Zdali pak buoh neučiní pomsty volených svých, kteří k němu volají ve dne i v noci, a zanetbánie bude mieti nad nimi? L18,8 Pravímť vám, žeť brzo učiní pomstu jich. Ale však když přijde syn člověka, zdali nalezne vieru na zemi?“
L18,9 I řekl k některým, kteříž v se doufali jako spravedliví a jinými pohrdali, podobenstvie toto řka: L18,10 „Dva člověky vstupovala do chrámu, aby se modlila, jeden zákonník a druhý zjevný hřiešník. L18,11 Zákonník stoje
