všech věcí národové světa hledají a otec váš vie, že těch věcí potřebujete. L12,31 Ale však najprvé hledajte královstvie božieho a tyto všecky věci budú přidány vám. L12,32 Neroďtež se báti, maličké stádo, neboť se jest zalíbilo otci vašemu dáti vám královstvie. L12,33 Protož prodávajte, čímž vládnete, a dávajte almužnu. Dělajte sobě měšce, kteří nevetšejí, poklad, ješto nehyne, v nebesiech, kdežto se zloděj nepřibližuje ani mol kazí. L12,34 Neb kdež jest poklad váš, tuť bude i srdce vaše.“
L12,35 „Buďtež bedra vaše přepásána a sviece hořície v rukú vašich L12,36 a vy podobni lidem očekávajícím pána svého, když by se vrátil s svatby, aby když by přišel a potlúkl, ihned otevřeli jemu. L12,37 Blaze služebníkóm těm, kteréž když přijde pán, nalezne, ani bdie. Zajistéť pravím vám, že přepáše se a káže jim sieti a chodě bude jim slúžiti. L12,38 A přijde liť v druhé bděnie a pakliť v třetie bděnie přijde a tak je nalezne, blahoslavení sú služebníci ti. L12,39 Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v kterú by hodinu zloděj měl přijíti, bdělť by zajisté a nedal by podkopati domu svého. L12,40 I vy buďte hotovi, neb v kterú se hodinu nenadějete, syn člověka přijde.“ L12,41 I vece jemu Petr: „Pane, k nám li pravíš toto podobenstvie, čili ke všem?“ L12,42 I vece pán: „A ktoť se zdá věrný vladař a opatrný, jehož jest ustanovil pán nad čeledí svú, aby jim dával v čas mieru pšenice? L12,43 Blahoslavený jest služebník ten, jehož když přijde pán, nalezne, an tak činí. L12,44 Zajistéť pravím vám, že nade všemi dobrými věcmi, jimiž vládne, ustavíť jej. L12,45 Pakliť by řekl služebník ten v srdci svém: Mešká přijíti pán muoj, i počal by bíti služebníky a dievky a jiesti a píti a opíjeti se, L12,46 přijdeť pán služebníka toho v deň, který se nenaděje, a v hodinu, kteréž nevie, i oddělí jej a diel jeho položí s nevěrnými. L12,47 Neb služebník ten, který jest poznal vuoli pána svého, a nepřipravoval se a nečinil vuole jeho, ranami bit bude mnohými. L12,48 Ale který jest nepoznal a nečinil hodných věcí, ranami bit bude nemnohými. Každému pak, komuž jest mnoho dáno, bude od něho mnoho požádáno. A komuť sú mnoho poručili, viece požádají od něho.“
L12,49 „Oheňť přišel sem pustiti na zemi, a což chci, jediné aby hořalo? L12,50 A křtem se mám křtíti, a kterak jsem súžen, dokud se nedokoná? L12,51 Mníte li, že bych přišel pokoj dáti na zemi? Nepravímť vám, ale rozdělenie. L12,52 Budeť zajisté od této chvíle pět v jednom domu rozděleno: třie proti dvěma a dva proti třem L12,53 budú rozděleni: otec proti synu a syn proti otci svému, mátě proti dceři a dcera proti mateři své, svekruše proti nevěstě a nevěsta proti svekruši své.“
L12,54 Pravieše také i k zástupóm: „Když vídáte oblak, an vzchodí od západu, ihned pravíte: Déšť bude, a tak bývá. L12,55 A když od poledne vietr věje, řiekáte: Bude horko, a býváť. L12,56 Pokrytci, zpuosob nebe a země umiete súditi, ale tohoto času kterak nepoznáváte? L12,57 Proč pak i sami od sebe nesúdíte, což spravedlivého jest?“
L12,58 „Pak když jdeš s protivníkem svým k kniežeti, na cestě přičiň pilnost, aby byl zproštěn od něho, ať by snad nedal tebe soudci a soudce dal by tě biřici a biřic vsadil by tě do žaláře. L12,59 Pravím tobě, nevyjdeš odtud, dokudž také poslednieho šartu nenavrátíš.“
Kapitola XIII.
L13,1 Byli pak tu někteří, vypravujíce jemu o Galilejských, jichžto krev Pilát smiesil s obětmi jich. L13,2 A odpověděv řekl jim: „Co mníte, že by ti Galilejští byli hřiešníci nade všecky Galilejské, že sú takové věci trpěli? L13,3 Nepravímť vám, ale nebudete li pokánie činiti, všickni též zahynete. L13,4 A jakožto oněch osmnácte, na něž jest upadla věže v Siloe a zabila je; mníte, by i oni vinni byli nade všecky
