duší pronikne meč, aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení.“ L2,36 Bieše také Anna prorokyně, dcera Fanuelova, z pokolenie Aser, ta se byla sstarala ve dnech mnohých a živa byla s mužem svým sedm let od panenstvie svého. L2,37 A ta vdova bieše až do let osmdesáti a čtyř, kterážto neodcházela z chrámu, posty a modlitbami slúžéci ve dne i v noci. L2,38 A ta v tu hodinu přišedši, chváléše hospodina a mluvieše o něm všem, kteří čakali vykúpenie izrahelského. L2,39 A když sú dokonali všecky věci podlé zákona páně, vrátili se do Galilee do města svého Nazarethu.

L2,40 Dietě pak rostlo a posilovalo se, plné múdrosti, a milost boží bieše v něm. L2,41 Potom chodiechu rodičové jeho po všecka léta do Jeruzaléma na den slavný velikonoční. L2,42 A když bieše učiněn Ježíš ve dvanátcti letech a oni vstupovali do Jeruzaléma podlé obyčeje svátečnieho, L2,43 tehda skonavše dni, když se navracovali, zuostalo dietě Ježíš v Jeruzalémě, a nepoznali rodičové jeho. L2,44 A domnievajíce se o něm, že by byl v zástupu, přišli cestú dne jednoho i hledali ho mezi příbuznými a známými. L2,45 A nenalezše vrátili sú se do Jeruzaléma hledajíce jeho. L2,46 I stalo se jest, po třech dnech nalezli sú jej v chrámě, an sedí mezi doktory, poslúchaje jich a otazuje se. L2,47 Tehdy zstrašili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad opatrností a odpovědmi jeho. L2,48 A vidúce diviechu se. I řekla matka jeho k němu: „Synu, co si nám učinil tak? Aj, otec tvój i já s žalostí sme hledali tebe.“ L2,49 I vece k nim: „Což jest, že ste mne hledali? Zdali ste nevěděli, že v těch věcech, které sú otce mého, musím já býti?“ L2,50 A oni nesrozuměli slovu, kteréž jest mluvil k nim. L2,51 I stúpil jest s nimi a přišel do Nazarethu a bieše poddán jim. A matka jeho zachováváše všecka slova ta, snášejíci je v srdci svém. L2,52 A Ježíš prospieval múdrostí a věkem a milostí před bohem i před lidmi.

Kapitola III.

L3,1 Léta patnáctého ciesařstvie Tiberia ciesaře, když Ponský Pilát, jeden ze čtyř, zpravováše v Židovstvu, druhý Erodes v Galilei, třetí Filip, bratr jeho, v iturejské a trakonitidské krajiny, čtvrtý Lizaniáš abilinský, L3,2 za kniežat kniežských Annáše a Kaifáše, stalo se jest slovo páně nad Janem, synem Zachariášovým, na púšti. L3,3 I chodieše po vší krajině jordánské, ohlašuje křest pokánie na odpuštěnie hřiechóv, L3,4 jakož psáno jest v knihách řečí Izaiáše proroka: Hlas volajícieho na púšti: Připravujte cestu páně, upřímé čiňte stezky jeho! L3,5 Každé údolé bude naplněno a každá hora a pahrbek bude ponížen i budú zkřivené věci pravé a ostré budú cestami rovnými L3,6 a uzříť každý člověk spasenie boží.

L3,7 Tehda pravieše Jan k zástupóm, kteříž vycházeli, aby se křtili ot něho: „Pokolenie hadové, kto jest vám ukázal utéci budúcieho hněvu? L3,8 Protož čiňte hodné skutky pokánie a nebeřte před se, abyšte řiekali: Otce máme Abrahama. Nebť pravím vám, žeť jest mocen buoh z kamenie tohoto zbuditi syny Abrahamovy. L3,9 Neb již sekera k kořenu dřeva přisazena jest. Protož každé dřevo, kteréž nenese ovoce dobrého, vyťato bude a na oheň vrženo.“ L3,10 I tázali ho zástupové řkúce: „Což tehda činiti budeme?“ L3,11 A on odpoviedaje, pravieše jim: „Kto má dvě sukně, daj jednu nemajíciemu, a kto má pokrmy, učiniž též.“ L3,12 Přišli pak k němu i zjevní hřiešníci, aby se pokřtili, i řekli jemu: „Mistře, co učiníme?“ L3,13 A on řekl k nim: „Nic viece, než to, což jest ustaveno, čiňte.“ L3,14 Tázáchu ho také i rytieři řkúce: „Co činiti budeme i my?“ I vece jim: „Nižádného nepotlačujte ani křivdy čiňte a dosti mějte na svých žoldiech.“ L3,15 A když se domnievali lidé a myslili všichni v srdcích svých o Janovi, zdali by on snad byl Kristus, L3,16 odpověděl jest Jan všem řka: „Jáť zajisté křtím vás vodú, ale přijdeť silnější nežli já po mně, jehožto nejsem hoden rozvázati řeménka obuvi jeho. Tenť vás křtíti bude v duchu svatém a v ohni, L3,17 jehožto věječka v ruce jeho, a vyčistíť humno