ani do určeného času, než aby král mohl proměniti podlé své vóle. A pakli kto přes toto ustavenie na králi keré vladenie vyprosil by neb na to listóv požádal, aby byl viery a cti zbaven a odtržen a toho uprošenie věčně byl prázden. A toto ustavenie má ostati k věčnosti. A když krále budúcieho budú korunovati, má přísahu učiniti přede vší obcí, aby to ustavenie zdržal.
Capitulumcizojazyčný text CC LXXXI
Súdcie a rychtářové v Čechách po všech městech krajích nad lidmi poddanými ustaveni mají býti, složeni nebo zjednáni v dobrých obyčejích, neb by nepodobně právo stálo, když by v nich róznice a proměna byla. A protož ustavujem, aby nižádný súdce neb vladař ani rychtář nebyl ustaven od nižádného v našem českém království, kerýž by neuměl mluviti a rozuměti českého jazyka, ješto řeč slovanská, leč by králova milost kerému zvláštie toho úřadu popřiel, kerýž by latinským jazykem a řečí jsa dobře naučen k tomu úřadu dobře se hodil a byl poznán v dobrých činech k spravedlnosti.
Capitulumcizojazyčný text CC LXXXI
Aby v našem českém království súd spravedlivý všudy byl nikdy od cesty spravedlivé nepoblúdil žádným omylem, ustavujem, aby páni šlechtici ze všech krajóv podlé obyčeje usazovali k úřadu tři úředníky většie a jiné vladyky a zemany téhož počtu, jakož v uobyčeji menších úředníkóv aby požívali, ale aby nikdy z těch tří úředníkóv dva bratry nebyla usazena k úřadu.
Sequitur capitulumcizojazyčný text C LXXXXX LXXXIII
Ktož sedie na úřadu jiné súdiece, mají čest a dobré obyčeje mieti do sebe, aby jiné ve cti súdili, sami nemajíce poškvrny na sobě. A protož chcem tomu a přikazujem, aby nižádný psanec nikdy nebyl přijat v nižádný úřad ani v konšelstvie, ješto slušie k súdu, aby lidi súdil. {Psanec, lichevník nemá v lavicích sedati}marginální přípisek mladší rukou A také nižádný lichevník zevný a poznalý aby nebyl posazen na úřad, ješto slušie k súdu.
CC LXXXIIII
Málo by platno bylo práva ustanovovati, když by ti, ješto jim úřad poručen, věrně a s rozumem nesúdili beze lsti a bez omylu v spravedlnosti, aby žádná chytrost při nich nebyla. Ustavujem a přikazujem, aby každý úředník, když bude zvolen a vsazen na kterýžkoli úřad v našem českém království, jenž by měl sedati na súdě, aby přísahu učinil, na božím čtení polože dva prsty přede vší obcí toho kraje, kdež by měl súditi, že má králově milosti i každému spravedlnost učiniti v svém súzení. A toho neobleviti pro nižádnú věc.
CC LXXXV
Když by kerý purkrabie nebo pohradný hradu neb tvrze královy neb kterého kniežete neb pána šlechtice neb kerého mana králova
