ustavujem, když by koli v časiech budúcích a kolikrát koli osviecený pán král české země měl korunován býti, jakož jest obyčej, aby to bylo zevnie, a dřéve, nežli by na jeho hlavu koruna byla vstavena rukama posvěcenýma kněze arcibiskupa pražského, kerýž tu chvíli bude, anebo když by kostel pražský a stolice arcibiskupova tu chvíli prázdná byla, ale jiného preláta, kerýž by k tomu byl zvolen, ten král má zevně přísahu učiniti, aby neodlučoval hradóv a práv i všeho obyčeje ustaveného, jakož v našem ustavení dřéve jest napsáno, aby obyčeje dobré všem dobrým v pamět vešlo.
A protož přikazujem, aby to ustavenie k věčnosti české země bylo zachováno, aby na každé léto před obcí u Praze v suché dni v adventě, ješto před Vánoci bývají, bylo čteno slovo od slova hlasem velikým k slyšení králóv, kniežat, i prelátóv, pánóv, šlechticóv i jiných zemanóv královstvie našeho českými slovy od písařóv zemských pod pokutú zbavenie toho písařstvie a cti a viery odsúzenie, když by to zameškali svým netbáním aneb kerým úkladem, že by nebylo tak úplně s rozumem čteno, jakož slušie.
Sequitur capitulumcizojazyčný text C LXXXXX LXX VI
Ustavujem, aby moc králova byla svobodna svých práv i všeho panstvie, aby dědiny keréžkolivek do královy komory připadnú neb připadnúti mají, leč bude manské, leč šlechtičie, vladyčie aneb městské aneb keréž by on sám kúpil a již jich svoboden byl, i všecky pospolně neb dielně móže svobodně dáti, komuž chce, podlé své vóle, tak jakož slušie na svobodu královskú, aby něčímž pro to viněn nebyl. Tak jakž nad vinnými jest pomsta, takéž dobrým i záslúžilým jest svoboda svobodna k dobrému.
C LXXXXX LXX VII
Žádost našeho ustavenie tomu chce, aby všecka závist a zlost potuchla, aby naši věrní byli na zboží i na životech bezpečni a zámutkóv neměli. Tiemto ustavením zapoviedámy, aby žádný člověk, keréhož koli byl by stavu dóstojenstvie, buď pán šlechtic, buď prelát neb duchovní člověk, nikdy neprosil od krále žádných listóv na sbožie neb na právo, keráž slušejí pod královu komoru, aniž žádných obrokóv duchovních, doniž by smrtí umrlého člověka na královu milost svobodně nepřišli, neb jest nepočestné i přieliš ohyzdné nadějí pánem se svého bližnieho učiniti za jeho živnosti. Pakli by byl kto tak chytrý, že by tajně kerý list uprosil, buď na světské dědiny neb na duchovnie obroky, kerýchž král má podávati, zapoviedámy i přikazujem, aby ti všickni listové byli potupeni a žádné moci neměli. {list vyprošený neprávě}marginální přípisek mladší rukou
