osobám počestným ve cti a v spravedlnosti poznaným. Než komorník a sudí mají býti z urozenie šlechticieho, ale jiní úředníci také mají sazeni býti, jenž by byli ve cti a v dobrých obyčejích poznáni a ješto by měli osedlstvie a dědiny v české zemi.
Capitulumcizojazyčný text CC LXXXVIII
Písařové zemští, jakož obyčej starý držal, aby seděnie měli a bydlili na našem hradu pražském, téhož obyčeje potvrzujem. A dcky zemské neb kniehy, keréž má písař psáti, mají spolu s písařem chovány býti na našem hradu pražském. Ale dcky nebo kniehy, keréž by byly na dědiny nebo na plat již dokonané, ty mají býti zapečetěny pečetmi najvyššieho komorníka, najvyššieho sudieho, najvyššieho písaře zemského a purgrabie pražského. Ty mají býti schovány a zamčeny v kostele pražském v zákřiště podlé svatosti a nemají nikdy býti otevřieny, než při najvyšším komorníku a při pániech zemských, jakož jest byl obyčej od stara dávna.
Každá milost má s rozmyslem konána býti, tak aby tú milostí spravedlnost nebyla poškvrněna. A protož z božie milosti ustavujem, když by kolivěk český král kerému psanci pro lúpež, pro zlodějstvo neb pro kerúž kolivěk zevnú vinu chtěl milost dáti, to móže učiniti, aby jej živil. Ale ta poškvrna má na něm zóstati podlé zaslúženie jiným na znamenie, aby se téhož varoval.
CC LXXXX
Ohavné žaloby od našich věrných častokrát slyšiece, že lotrové, zloději, zběhové a lúpežníci v našem českém království od dávných časóv rozmohli sú se byli, ale z boží pomocí již smy jich diel shladili pomstú meče a provaza. Avšak nemohúce všeho učistiti ještě slyšíme, že někteří zlí a zúfalí jsú v našem českém království, ješto dobré lidi netoliko lúpie, berúce jich sbožie, ale jímají je a sázejí v rozličné vazby, aby je šacovali a vězili pro penieze. A oni pro velikú núzi od nich se vyrukují a slibují pode ctí a pod věrú, aby jim určené penieze dali, neb se zase postavili v jich vazbu a mučenie. A tak mnoho dobrých, jedni pro bázen, druzí pro svú sprostnost své sliby plnie těm zlým lidem.
A protož chtiec a žádajiec svým věrným pokoje v našem českém království zjednati, tiemto ustavením zapoviedámy věčně, aby těch slibóv žádný dobrý neplnil, neb ty sliby umořujem a přikazujem, když by kto těm zlým lidem a lotróm přes tuto zápověd plnil a což by jim dal, aby tolikéž propadl do královy komory, neb to slušie, když kto obranú dobrú zhrdá a sám se škody dopúštie, aby měl dvojí pomstu pro své netbánie, a na těch zlých lúpežníciech aby byla pomsta podlé jich zaslúženie, jakož jest ustaveno v našem
