1. co působit hoření něčeho n. v něčem, zvl. zapalovat něco; [oheň] pálit; [pec ap.] topit v něčem: pec palichu [pohané] LegKatMenB 167; přikázachu lidem…, aby po vršiech těch hor…na všakú noc ohně palili TrojA 220b accenderent; pec, kamna, vápenici neb niestěji paliczi a topiti TkadlA 18a; pec jest skrytě mnohým tajnú milostí palila [„topička“] t. 4a; pálíce požár Půh 2,80 (1407) zakládajíce; aby…ohně…pálili HájZříz 40 (v. nietiti); ohně pálili, veliké veselé bylo ArchČ 3,445 (1436) ║ drvy žádnými v nich [lázních Egypťané] Nepale CestKabK 35b netopí; flagrans palicij aut hořící SlovKlem 46b hořící ♦ relig. světla p. páliti komu ap. rozsvěcovat (a udržovat) světla, zvl. zapalovat svíce: abychom se jim [svatým] modlili, světla palili ChelčPost 81b; světla palé před nimi [obrazy] RokJanB 16a, pod. BřezKron 495. – Sr. zažiehati
2. co/koho (čím [ohněm]) pálit, spalovat; [živého] upalovat: aby…palil [tymián] ComestC 77b (v. nietiti); palychu [Židé] obět uhlím z starého oltářě ohněm počatým t. 260a adoleverunt; palechu na něm [pohřbeném] kadidlo BiblOl 2 Par 16,14 (palili nad ním ~Praž s elipsou předm.) combusserunt, pod. VýklKruml 76b (2 Par 28,3); slámu a dřievie pali oheň ŠtítPař 63a; ano fénix…v ohnivém rožně jse pali Čtver 159a; kázachu lodie řecké paliti TrojK 142b (zapáliti ~A); ohněm až do skonánie života palen má býti [žhář] MajCarA 62; oheň, ješto obilé i domy paly a ruší JakBetl 132b; člověčie vlasy palyty pod nosem jemu [nemocnému] LékMuz 34b; netoliko kláštery, ale lidi…pálili BřezKron 425 ignis consumpsit; v. též pálejúcí ║ olejem pale CestKabK 16b (v. olej 1) svítí. – Sr. spalovati
3. (co [majetek], koho, komu [majiteli] čím) pálit, vypalovat; bez přímého předm. zakládat požáry; [o vojsku] pustošit ohněm: druzí k rakúské zemi jedu…, palece a hubiece na vše strany sedláky BawArn 1713; brány [měst] pochodněmi paliti AlexPovB 248a incenderent; vlast…pálí…požáry Budyš 6a (v. náramný 1) urit; budem [husité]…v neděli chodiec palyty Pís KapPraž E 43 (přídeští); jestliže by kto…lúpil a…pálil ArchČ 2,278 (1450; v. nocně); tu hned Vlachovi pálili [Němci] a s tvrzí t. 7,352 (1468); jeho pálil, mordoval t. 15,368 (1489)
4. koho/co (čím) pálit, ožehovat, opalovat; [vězně ap.] pálením mučit: v ňemžto [ohni Leviatan] stáše dušě pale AlxO 62; jejie [dívky] svatý život pochodněmi pality PasMuzA 322 comburitur; věčný je [hříšníky] oheň pali FlašRadaA 1982; saně jej [Bruncvíka] velmi paleſſe BruncBaw 4b (v. obapolně 1); svatá Margareta věšena jest i palena jest HymnUKA 84a crematur; podle dýmáte na uhlé, tváři sobě palyte [žáci] KancVyš 61a; sám jie se v sobě a pali [závistivec závistí] AlbnCtnostA 150a (fig.); najprv v nohy, potom v lýtka,…najposled v jiné strany těla pořád a oblášč palen jest SilvKron 3a exuri; řezníci…bili a na slaniny pálili vepře ArchČ 9,219 (1478) ║ vskoči kruopě na ciesaře, palicze a trápiece jeho náramně PasKal N7a opařujíc; palme je [cihly] ohněm BiblPraž Gn 11,3 (sežžemy ~Ol, spalme ~Pad) coquamus vypalujme; cauteriare paliti SlovKlem 8b cejchovat žhavým železem (n. vypalovat rány)
5. (koho/co) [o žáru, slunci ap.] pálit, žhnout (někoho/něco), sálat (na někoho/něco): slunce…pali hory BiblOl Sir 43,4 exurens; paleẛe jej vedro BiblLit Jon 4,8; ó svatý ohni…, kak sladce paalijſſ ŠtítSvátA 193b; slunce tehdy [v srpnu] najviece paleeſſe AlexPovB 265a; čije je [slunce slepý], že jej pálí RokJanB 5a ║ anděl ústavně paly v božie milosti ŠtítBrigC 38b splendet plane, září (sr. pálati 3); horkost pali mokrosti tenké v žilách LékSalM 399 vysušuje
6. med. co [ránu ap.] (čím [nástrojem]) vypalovat, sežíháním dezinfikovat, popř. [polyp] odstraňovat: pal jemu [pokousanému] ty rány tú kuorú LékFrantA 84b; aniž muož býti řězán ani palen [polyp] LékRhaz 71; rány palimy žehadlem t. 121; bývají paleni [ranění] železem LékSalM 519 (synekd.) uruntur. – Sr. ožéci 2
7. co [kov, rudu] tavit, roztavovat: kdyžto střiebro pálé a čistie [„prenéři“] LemingerMinc 10 (1343) přepalují; rudu pale CestMil 21a; ta [falešná mince] kažena a pálena buď ArchČ 10,322 (1496) ║ palyty [železo] ŠtítSvátA 195b (v. ohňový 1) rozžhavovat. – Sr. šmelcovati
8. alch. a apot. co pražit, v nádobě vystavovat žáru: ostatek zetři a zase vsyp v sklenici a pal jako prvé AlchAnt 21b; chceš li pak paliti [„postavec“] Apat 3b (v. opatrně 3) comburere; vitriolum se palj:…vlož na pánvici t. 21b aduritur
9. co [tekutinu] (z čeho) pálením získávat (vyrábět); [destilát] pálit, vypalovat: zkrájej jej [úhoře] na malé kusy a pal z něho vodu LékFrantA 65a; ktož by z kozlíka vodu palil ŠtěpMuz 51; že by sladovníci pivo, patoky dobré i slady prodávali těm, ktož víno pálé ArchČ 9,468 (1488); vinopalné kořalky páliti t. 16, 553 (1500) ║ paliz to [sádlo] nad vodú LékFrantA 125b škvař. – Sr. napáliti 2
10. [o něčem škodlivém] (koho/co) pálit někoho/něco, vyvolávat tělesný pocit horkosti, palčivosti u někoho/něčeho; fig. trápit, sužovat: palyczy, hořící horkost po všem mozku tělesném GlosSed 80b igneus; když zimnice palij, ona [kapusta] studí LékFrantA 121a; neštovičky…palet miesto LékSalM 401 urunt et incendunt; měchýřkové…palit t. 401 (v. oheň 8); zahálevá osoba jest jako kopřiva…jiné potřebné v nohy palecz TovHád 36b; oheň svatého Antoní pali [krále] ŽídSpráv 142 — fig.: kto pohoršen, a já nepalen? EvOl 105a (2 C 11,29: v. ožáhati 1); eius [mé vyvolené] absencia mě smutného pálí LyrVil 70; kohož náramný hněv pali FlašRadaA 1077; trápí [hříšníky] závist, paly smilstvie HusZrcM 47a inflammat stravuje