1. [zpravidla o činnosti dvou protivných stran] z obou stran, z jedné i druhé strany, na obou stranách (srov. „oba“ 2): jakž se v hromadu strže to vojsko a boj bera od jitra až do večera, toť dáváchu hrozné rány Obapolnie na vše strany BawArn 1163 czu beiden siten; saně jej [Bruncvíka] velmi páléše a z druhé strany lva se také báše, takž obapolnie sebú nebezpečen bieše BruncBaw 4b; když se vojska (-uo rkp) obapuolnie zřiezena sjedechu TrojA 174a — jur.: volili jsme sobě obapolně [měšťané kojetínští a manové arcibiskupa pražského] dobré panoše okolní ArchČ 16,88 (1392); mezi Hynkem z Letovic a Herartem Skalským tak páni nalezli: že vězňové obapolně jmají prázdni býti Půh 1,200 (1407); najvyšší ubrman od slovutného Johánka z Koloděj z jedné a ode panie Kateřiny z Cholpic z strany druhé mocně a obapolně vydaný a vyvolený ArchČ 26,420 (1430); za císaře Zigmunda o tyto věci obápolně přišli sme byli [strana Rokycanova a táboři] na mistra Petra Engliše AktaBratr 2,85b; Mertl dává vinu Omělkovi,…a Omělka praví,…volajíce obapolně ku právu NaučBrn 56; kterak…jsú [Jan a Jaroš] na svých dielech obapuolně ženám svým věnovali ArchČ 37,355 (1460); ║ jakož zápis od J.K.M. na to mně i jemu obapolně svědčí Půh 6,213 (1482) oboustranně

2. [u výrazů spojení, sdílení, souladu ap.] obapolně (kniž.), navzájem, vzájemně, jeden s druhým: on [Paris] jie a ona jemu tajně zjevi…milost vrúcí obapolnie k sobě TrojA 55b (tak i ost.); a tak dlúhú chvíli své vuoli obapolnie dosti učinivše [milenci] HynRozpr 128a peydenthalben — jur.: rozkazujeme…, abychom…mír a upokojenie sobě obapolně, věrně a křesťansky zdrželi ArchČ 10,261 (1440); pokudž se kupující s prodávajícím obapolnie a dobrovolně smluví a svolí VšehK 100b (~B); Mikeš z Úlibic a Jan Ohništko obapolně svými dědinami spolčili sú se ve spolek ArchČ 37,181 (1460)

3. dvojnásobně, v dvojnásobném množství: zlodějstvo navracováchu (ne- rkp) obapalnye (m. obapolnye) neb čtyřkrát viece ComestC 90b (obapolnie ~S, obapol ~K) in duplum