nietiti, -cu, -tí ipf. (pf. roznietiti aj.)
co [oheň] rozněcovat, přivádět k intenzivnějšímu hoření, rozdmýchávat: jakožto fenix oheň nyety…, takež muoj kvietek žádúcí tužebný plamen horúcí v srdci nyetie ve dne v noci PísZávT 40,45; kázal [král]…pod ním [sv. Kristoforem přivázaným na železné lavici] veliký oheň nietiti OpatMuz 16b pálit; kterýžto oheň nietiti bude kněz přikládaje drev po všecky dni Kruml 327; kterýžto oheň [nábožnosti] po všecky dni máš nietiti skrze drva svatého kříže Kruml 327; mezi vozy aby opatrně a s pilností ohně nietili [bojovníci] a pálili HájZříz 40; ║ najvyšši biskup uhlé a tymiama nosieše, aby nyetil, točíš pálil ComestC 77b adoleret rozžhavováním uhlí pálil kadidlo; i naleze [vlk] pyšnú hlavu, převelmi krásnú…, jejíž krása jako oheň niti a jasnú se tváří svietí BawEzop 1626 jako by jiskřila, zářila
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nietiti, -cu, -tíš ned. zapalovat, rozněcovat, rozdmychovat: aby s pilností ohně nietili aby opatrně rozdělávali oheň; hořet, planout
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nietiti nedok. = zaněcovati, zapalovati; hořeti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.