1. [o plameni] planout, plát, hořet: žádost jako oheň v srdci pala BiblDrážď Sir 9,9 (sě zapaluje ~Pad, rozpaluje se ~Praž) exardescit; z jeho [muže] rtóv oheň pala BiblLit Pr 16,27 (plá ~Ol, sě zapaluje ~Pad; v obr.) ardescit; z jich [draků] očí plamenové jiskrnatí palaachu AlexPovB 266a (oči…plamenem…pláchu ~A); z oust jeho [ďáblových] pala plamen ohnivý JakZjev 128a; flammare palati plameněm SlovOstřS 134

2. (odkud, kam) sálat, žhnout: jimižto [vypouštěnými plameny] všecko povětřie vuokol paalaſſe v horkosti náramné TrojK 87a rutilabat; káza je [sochy] v uoheň vložiti a dobře rozpáliti, aby veliká horkost od nich palala AlexPovB 263b ║ nepalaſſe [plamen] porušitedlné zvěři masa BiblKladr Sap 19,20 (nepáléše ~Lit) non vexaverunt nespaloval

3. [o osobě, srdci ap.] (v čem [citu]) planout, hořet, být prodchnut (čím): jim [mnichům sužovaným žízní a vedrem] srdečko pala a zúfaním ještě viece hoří OtcA 37a (plá ~C) exuritur prahne; mysl všecka hořala a palala u milování AlbRájK 212 (plála ~A, plápolala ~M) inardescat; jenšto [kůr andělský] pala, hoře v boží milosti ŠtítOpat 159a

co kymácivě pohybovat, potřásat čím (nad ohněm): mají [ořechové] dobře palani býti v kotlíku a vyhříti se Apat 233b duci in baciloni ○ pálanie n.: vopálej kotlíkem…, jakožť sem ukázal o mandlách i vo dávání cukru i vo pálanj (wopalánij ed.) kotlíku Apat 232b ductione. – Sr. opálati 1