mnich, -a m.
k sthn. munih
mnich, řeholník, člen církevního řádu
„bielý mnich“ v. bielý 4; „črný mnich“ v. črný 7; „šěrý mnich“ v. šěrý; „žebravý mnich“ v. žebravý
Dolož. též jako vl. jm. osobní a místní. Sr. bosák, jěptiška, mniška, mnicholt, nábožník, nemnich, prohoľenec, pústenníček
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 6. 5. 2024).
mnich, -a/-u m.
k mnich, -a
mnich morský mořské zvíře s rybím tělem a pleší na hlavě připomínající mnišskou tonzuru
Jen ŽídSpráv. Sr. mnicholt
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 6. 5. 2024).
mnich, -a, masc., Mönch; stsl. mъnichъ, mnichъ monachus, ze stněm. munich, a toto z ř.-lat. monachus. — mnych monachus Prešp. 946, BohFl. 364. Boleslav syna svého mnhichem učini DalH. 31, mnychem DalC. tamt. Dvěma mnychoma Alb. 63a. Biskupi, mnyſſy, žákovstvo Hrad. 106a. — Černí mnyſſye pějiú DalC. 24; černí mniſſie HusPost. 12a; jeptičky i mniſſíe t. 28b, mniẛie hulejí t. 140b; mniſíe na nové mši tancě strojie t. 14b; duchovní mnyſſye Pass. 625; leč mnyſſye leč jeptišky Štít. uč. 73b; súsedé i mniſſie Otc. 3a; vy mniſſie OtcB. 49a; jiní mnyſſij Mill. 51b, ti mniſſij Pref. 20; mniſſij Vel. Kal. 141, mniſſý t. 83. — Túlavý mnijch Lact. 36d; mnijſije Hrub. 173b, mnijchy 171b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².