pústenníček, -čka m.
k pústenník
expr. (melior.) poustevníček, člověk žijící z náboženských důvodů v odloučení a asketicky: v lese přěbýváše [kníže Svatopluk] a za obyčěj s pústenníčky motykú kopáše DalC 24,16 (pústenníky DalL); nižádné péčě pústenníčkové o svém pokrmu i o oděvu nemějiechu, neb to přěd sebú v svatém Písmě vidiechu OtcB 1v
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
pústenníček m. poustevník (demin.)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
pústenníček m. = poustevník (zdrobnělé)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.