bosák, -a m.
k bosý
1. bosák, kdo je bosý, neobutý
2. kdo nosí jen otevřenou obuv, např. „trepky“
3. bosák, žebravý mnich n. řeholník povinný chodit bos, resp. v „trepkách“, zvl. františkán
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
bosák, -a, masc., kdo chodí bos, pak zvláště bosý mnich, ein Barfüissiger, ein Barfüsser-Mönch. — boſſak nudipes Prešp. 1124. — Věz to, kněže i boſſaku Hrad. 112a; črní mnišie proti boſſakom dovodie, že atd. HusPost. 12a; (bóh) živí bratrzi Boſaky, ješto jsú sě k témuž zákonu (přivolili) Kruml. 318a; v-boſakuow apud Fratres minores Otc 483a; boſſak minor (t. Frater) Prešp. 970; bozak scholaris t. 1028. — Příjm. Bosak TomZ. 1433 st 27. — Adjekt. possess. -óv bosákóv: u těch sukní sú páchy jako rukávy boſakowy Mand. 51a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bosák m. kdo chodí bos; bosý mnich, člen žebravého mnišského řádu (karmelitán nebo františkán)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bosák m. = (bosý) mnich, nosící sandály
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.