|
|
|
kopec, -pcě m. k kop 1. čeho kopec, „kop“, hromada něčeho, zvl. nakopané hlíny 2. násep, hráz, val 3. násep sloužící jako mezník 4. kopec, menší, nevysoká hora, vrch, pahorek Dolož. též jako vl. jm. místní Kopec, Kopci a jako součást vl. jm. pomístních. Sr. člup, halda, hora, hranicě, hrbol, hróbě, hromada, chlumek, chřib, kopček, násep, pahorek, pahrb, pahrob, pahrobek, snóšě Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
kopec, -pcě, masc., Berg; demin. z kop. — Positis acervis, qui kopci vel granicě dicuntur Reg. I, 1241. Certis terminis, qui vulgo kopci dicuntur t. I, 1249 (3). — Učini kopecz nad ním (t. rovem) tumulum Otc. 412a; kopecz tumulus Ol. Gen. 31, 47. — Skála…, hrbek…, pahrbek…, ostrov…, *congera kopecz Prešp. 74 v kap. De mundo; kopecz *congera Rozk. 87, SlovBrn. 132, Veleš., RVodň. ad 58a; kopecz cumulus MamD. 295a. MamE. 307a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|