hora, hóra, -y, fem., Berg; stsl. gora mons. — hora mons Prešp. 57, BohFl. 133; na horzie in monte MamA. 33a; proti horzie nebo strany hory ex regione montis t. 21b. Kto otpočine na horzie in monte ŽKlem. 14, 1; přěstěž sě w horu in montem ŽWittb. 10, 2, přějdi na horu ŽKlem. tamt. Pravedlnost tvá jako hori božie sicut montes t. 33, 7; základi hor zamúceni sú fundamenta montium t. 7, 8, základové hor ŽWittb. tamt. — Když jest ješče pod horu stál, ješto j’ mněl, by vrch byl té huory, a to když dojde, uzří, že jie ješče do polu nenie ŠtítVyš. 38a, vrch hory; wrch hory cacumen MamA. 37a. — hory excelsa MamA. 22a; na horach in excelsis t. 23b; hori campestria t. 19a. — Kde chcemy loviti počieti? pokusmy na Sázavskéj horzie Hrad. 12b, Sázavská hora lesem porostlá, sázavský les, srov. dial.: hora = les ŠembDial. (val.), Kulda Poh. 1, 124 pozn., odešéł do hor = do lesa Slavičinský, Český Lid 1902, 225; všěcka obec (diáblův) jidú w horu, jiež dějí Lobeč Hrad. 12b; (Antonius) sedieše w horzie Otc. 41a, v poušti. — Jest ta (studnicě) toho obyčejě, že když slunce z hory spěje, tak sě jejie voda vzvaří, jakž horký úkrop tak paří AlxV. 2202 a AlxVíd. tamt., slunce z hory spěje atp., = vychází, u Gualth. 3, 91: cum Sol frenat equos, u Curt. 4, 51: sub lucis ortum; když slunce z hory pojdieše Otc. 359b; když slunce z hory sě vykupi Vít. 41a; slunce vyšlo z hory sol egressus est super terram Ol. Gen. 19, 23; slunce z hory vychází Háj. Jg., slunce z hory vychodí t. a Vel. Jg. Když slunce k horzye spěší AlxV. 2209 a AlxVíd. tamt., slunce k hořě spěší atp. = k západu se chýlí, zachází. Když slunce za horu zajide a noc temná když přijide Trist. 75b, slunce za horu zajide atp., = zašlo; připluli sme na galeji, ano slunce za horu jde Lobk. 140a; srov.: slunce je za horou, = zašlo Us. nč. — Ten kámen w horu velikú vzrost(l) Kruml. 27a, vzrósti v horu; (Kristus) vzrostl w horu takú a tolikú, že atd. tamt. — Jakž umřeš, všeho zbudeš, s horamy sě nepřěbudeš AlxV. 1873, s horami se přěbyti, hory přetrvati, přežiti. Jeho (Maxenciovi) krutí nravi byli sě pronesli tady, ež jeho jmě v hoři všady každý jako hory vozil Kat. v. 11, jako hory voziti, = težce nésti. — Kam sě kto (na bojišti) obráti koli, byly zbitcóv hory, doly AlxV. 1746, hory, doli; slibuji hory doly RešSir. 95b; w horach, w dolech vody hladav AlxM. 5, 10. — Vztřasú sě hory̆ hy̆ zzkaly̆ PilC. 24, hory i skály; ani ſkaly ani hory AlxM. 1, 10. — Vzal ho diábel na hóru vysokú velmi HusPost. 41a, na hóru, na horu; vstúpiti na huoru scandere Lact. 229a; na huoru… vstupujmy Kruml. 70b. — (Anna) vezřieci wzhoru LMar. 39, adv. wzhóru = vzhůru, empor, ze vz-hóru; z toho dále z-hóru, v-hóru a také hóru. An (nemocný) viec nemože (aor.) wzhoru vstáti Hrad. 141b; wzhoru vstáti Baw. 233; račte povstati z huoru rkp. XV stol. Hanuš Ostersp. 89; by chtěl z huoru z mrtvých vstáti tamt. 91. Vzdvihše k ňemu hlavy wzhoru AlxBM. 1, 38; vzdvihši wzhuoru oči Vít. 35a. (Sokolík) již ť sě horu (sic) zdvihl, již ť sě jest rozejhral Tkadl. 9b. Neb sě wzhuoru vzvésti musí to, jenž sě rozšířiti o sebe nemóž Kruml. 409b. Od toho bojě ruožě (rod) wzhuoru pojide DalC. 58; (Čechové, před dívčí válkou) mohúc to zlé slovem uhasiti i dachu zlému wzhoru jíti tamt. 8. Také smilstvo wzhuoru vzchodí Vít. 2b, zmáhá se. Plaviti wzhoru ducere in altum MamA. 19b. (Jiskry) dolow i wzhuoru lécí Kruml. 438b; whoru (sic) i dolow AlxV. 2274. vzhoru sursum Prešp. 159; wzhoru supra t. 1964; wzhuru Otc. 185a; zhuoru Háj. herb. 71b, t. 275a a j., VelKal. 104. — S hóry de monte Ol. Num. 21, 4, s hory, a z toho adverb. s-hóry; ſhory se zdi desuper t. 2. Reg. 11, 24; zemi vlažnú ſhory superius t. Súdc. 1, 15; zemi vlažnú ſ hory y ſ dolu superius et inferius t. Jos. 15, 19; jste zdolu, ale já sem ſhory vos de deorsum estis, ego de supernis sum EvVíd. Jan. 8, 23; s hory dolow AlxV. 189, s hory dolóv; čbán sě dolow ſ hory pokoti Hrad. 129b. Hlas ſ hory jako vnitřní k ňemu (k mládenci) přišel Kruml. 415a, hlas shora. — Lok. hořě = na-hoře; z toho adv. hořě, v. t. — Libanus hoora Pror. 24a (Isa. 33, 9), všeliká huora t. 29a, huora sě poníží EvZimn. 4; na huoru Sinai Kladr. Ex. 19, 11; se všeliké huory Pror. 65b; ktož nenie na hoorze s Kristem Štít. ř. 87a, na téj huorzie Otc. 239b; k huorze Addar Ol. Jos. 18, 13, na hurze Tábor Lún. pam. 1582; všech huor Hod. lb; z huory Garganské Háj. herb. 371b, z hůry řečené Korykus t. 2a, na huoře řečené Gargana t. 219a, na hůře Atlas t. 29b; na huoru Olivetskau VelKal. 86, na hůru Hor t. 219, na huoře Sinai t. 162, na hůře Moria t. 126. — Příjm.: Georg Hora Poř. 1398 (100), Huora PoprR. 41; k tomu adj. possess. -óv Horóv, Hóróv: Horowa mátě Běl. 1437. — Jm. místní: ielenye gora Reg. I, 1241, Camena gora tamt., Bukowa hora tamt., Lypowa hora tamt.; Cralowa hora t. 993 (ze XIII stol.); za goru t. 1228; na kaci gore t. 1088 (ze XIII stol.), na… hore Reg. II. 1268; Waltheri de Gora Reg. III, 1325; de Hory DeskDE.; (silva) in Horach UrbR. 426; Hora (les) Poř. 1466 (174); — hora Pulk. 175b, rozumí se Hora Kutná; Kolín a horu tamt.; (Jindřich Lipský a Beneš Vartnberský) hory a Kolína obránista DalC. 100; k Hoře Kuthně Reg. III (str. 513), 1327, od Hory Cuthny KolA. 1514, od Hory Cuttny KolČČ. 9a (1544); Hora Kutna Háj. 14a, Horu Kutnu opanovati t. 272b, z Hory t. 310a, k Hoře Kutnie t. 272b, z sňemu Hory Kutny VelKal. 172. — Pomnož.: Glupen de Gor Reg. I, 1226; podle Hor PoprR. 3; Hory Kutny Háj. 278b, Hor Gutten 272a, na Horach Kutnach t. 453a; z Hor Cuthen KolB. 1521, KolČČ. 408 (1568), na horach Cuttnach t. 13a (1542); na horach Cutnach (na titule bible Kutnohorské 1489), na Horach Cutnach KolA. 1513, na Horách Kutnách VelKal. 128, Dač. 1, 265.

hora, hóra f. hora; hora lesem porostlá, les; slunce z hory spěje vychází; slunce k hořě spěší chýlí se k západu, zachází; (čso) jako hory voziti těžce nést; důl; vz-hóru- z-hóru adv. vzhůru

hora f.; (slunce) z hory spěje = vychází; k hořě spěší = zapadá