|
|
|
hromada, -y f. 1. čeho, jaká hromada, kupa, navršené množství něčeho 2. čeho velké množství, hojnost, spousta 3. spolek, společenství, spojení lidí (příbuzenské, duchovní ap.) 4. jur. spoluvlastnictví s neurčenými podíly vlastníků (sr. StčS s. v. „nediel“ 1) 5. dovršení, završení, vrchol 6. v hromadu, na hromadu, do hromady dohromady, k sobě, do jednoho celku 7. v hromadě pohromadě, v jednom celku 8. v hromadu navzájem, mezi sebou, vespolek Dolož. též vl. jm. osobní m. Hromada. Sr. houf, hróbě, kopa, násyp, pospolku, pospolně, snóšě, spolek, spolu Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
hromada, -y, fem., Haufen, Menge; stsl. gramada, gromada acervus, cumulus. Podle Mikl. Etym. Wtb. 422 prý z gormada. — Sladovník… vešdy ť hrabe (slad) neusada, až ť bude hrozná hromada Hrad. 133b. hromady soli acervi salis Ol. Sof. 2, 9. Znamenati velikú hromadu božích milosrdenství Kruml. 198a. — Nebieše kto hromad bořě AlxV. 2254, kdo by hromady země, veliké hroudy na poli roztloukal. — Když juž kořist skladú všiucknu na jednu hromadu AlxV. 1842, na hromadu; že sě dvě hořě na hromadu sešle Kruml. 168a. — Starosty w hromadu sě sezvachu ML. 88b, v hromadu, = dohromady. (Prokop) sezva bratří w hromadu Hrad. 17b. Když sě sebrachu w hromadu dum convenirent simul ŽWittb. 30, 14, překlad nedosti věrný. Když sě whromadu snidechu in unum Lit. 2. Reg. 2, 13; všecky ryby mořské w hromadu budú shromážděny in unum Mus. Num. 11, 22. w hromadu sě tlučiechu collidebantur ProrTel. Dan. 5, 6. Ani osob (sv. Trojice) w hromadu slíc Štít. uč. 11a. Ten jě (Vacek bratry) whromadu vadieše DalC. 60; (Vršovici) ny w hromadu vadie t. 53. Jako by črnú barvu a bielú w hromadu chtěl třieti Kruml. 353b. (Opony) aby sě mohly w hromadu sjieti ut possint invicem copulari Mus. Ex. 26, 4; učinil w hromadu opon pět… a jiných pět sobě w hromadu stavil coniunxit, sibi invicem copulavit t. Ex. 36, 10; vrch toho korábu vzvedeš w hromadu consummabis summitatem t. Gen. 6, 16, překlad neuměly. — Bydliti w hromadie habitare in unum ŽWittb. 132, 1, w hromadie ŽGloss. tamt., v hromadě, = pohromadě, zusammen, beisammen; w hromadie s hřiešníky simul cum peccatoribus ŽWittb. 27, 3. (Ciesař) tu sedáše v radě s svými zemany w hromadie Kat. v. 3111; proměňte sě a w hromadye držte sě DalC. 72. — Nechcete-li svých žen Němcóm dáti, tehdy vám slušie pohromadye státi t. 44, po-hromadě. Jich (kol, hromem rozbitých) ižádúcie póla tu pohromadie neosta Kat. v. 2880. — hromada communitio, simultas, possessio SvědBydž. (progr. str. 10), spolek, spolek rodový, žití v takovém spolku, společný majetek, Gemeinschaft, Gemeingui; odtud hromadník, hromadnicě atd., v. t. — hromada cumulus Prešp. 72, BohFl. 131, Nom. 69b, Dienfb.; hromada acervus MamA. 16a, agger tamt. — Příjm.: Radsslaus Hromada TomZ. 1391 h 123; k tomu adj. possess. -óv Hromadóv: domem Hromadowym KolB. 62b (1497). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hromada f. hromada, houf: v hromadu, v hromadě dohromady, pohromadě; hnáti s kým v hromadu utkat se bojem; v hromadu vaditi navzájem znesvařovat; hrouda Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hromada f. — hnáti s kým v hromadu = utkati se bojem; — v hromadu sě sjíti (sníti) (o očích) = zatmíti se, zakaliti se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
Hromada v. hromada Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
|