hróbě, -ě f.
sr. hrob, hrabati
1. čeho (kamení ap.) navršená hromada, kupa
2. (lidí) shluk, shromáždění
Sr. hróba
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
hróbě, -ě, fem., hromada, vršek, hrobka, Haufen, Hügel, Grabhügel, Grab. — Vzmetachu na ń (na ukamenovaného) velikú hrobi kamenie acervum magnum lapidum Ol. Jos. 7, 26; vzmetali na ň velikú hrobi kamenie congesto super eum magno acervo lapidum t. 8, 29. — Kuožě našě jako ſyenna hruobye užhla sě jest sicut clibanus Pror. Jer. oratio 10, přeložení volné, sěnná hruobě, vlastně = senná kupa. — Že to bude hrobie věčná tumulus sempiternus Lit. Deut. 13, 16. hróbye vieczná Ol. tamt., hrobye wyeczna Mus. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hróbě, -ě f. hromada, kupa, mohyla
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.