kop, -a/-u m.
k kopati
navršená hromada hlíny (?)
Nečetné doklady; dolož. též jako součást vl. jm. místního Orošóv kop a jako poses. adj. Kopóv. Sr. kopa, kopec, kopek, přiekop, zákop
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
kop, -a, masc., kopec, Berg; odtud kopec, kopek, v. t. — In sepulchrum Oroszow (al. Droszow) coph Reg. I, 1241.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².