|
|
|
hranicě, -ě f. k hraniti¹ (?) 1. čeho, z čeho hranice, seskládaná hromada něčeho, zvl. dříví 2. čí, čeho (území) hranice, myšlená čára oddělující od sebe území, země ap., zpravidla vytyčená řadou stromů n. kamenů 3. čí, čeho (území) hranice, pomezí, území podél hranice, pomezí, zvl. tvořené lesem 4. hranice, okraj, rozhraní mezi dvěma věcmi Dolož. též vl. jm. místní Hranicě. Sr. mezě Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
hranicě, -ě, fem., narovnaná hromada (dřev), (Holz)haufen: na hranyczy drewne super struem lignorum Ol. Súdc. 6, 26; na hranyczy drew super lignorum struem t. Lev. 4, 12; k hranyczy ad struem MamA. 15b. — Hranice k pálení, Scheiterhaufen: hranyczye *cremicium Vít. 93b, srov. cremutium n.cremutium = holocaustum DC. — Lešení, na kterém spočívá zvon, Glockengerüste: znamenali škodu velikú na též věži skrze hraniczy zwonowu, tak že hranicze, když ve zvony zvonili, vší věží kolébala KolB. 59a (1197); hranicze stojí k témuž zvonu 13 kop gr. atd. t. 172a (1500). — Ohrada, ohrazení, mez, pomezí, Umzäunung, Glänze: hranycze gades Prešp. 677 (gades = sepes DC.), Rozk. 1290, SlovBrn. 367; hrannycze též BohFl. 271; hraniczye též VocabMus. 183a; hranycze *clades (omyl m. gades) Vocab. 175b, Nom. 66a. Metae sunt signatae, quae vocantur ghraniz Reg. 1, 1210; acervis, qui kopci vel granicie vocantur t. 1214; certis signis, quae vulgo kopci vel hranice dicuntur t. 1249; metae, quae vulgo hranicie dicuntur Reg. II, 1269; signa, quae vulgo hranicie dieuntur tamt. (Německé Grenze, střhněm. greniz je ze slovanštiny). — hranycye hepatica Rostl., omylem. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Hranicě v. hranicě Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
|