|
|
|
hřiech, -a/-u m. 1. jaký, čí provinění, prohřešek, přestupek, hřích, špatný skutek 2. jaký, čeho, čí, proti čemu ap. hřích, morální provinění, přečin proti mravnosti relig. hřích, porušení božího přikázání 3. hřešení, dopouštění se „hřiechu“ 2 4. vina (jako důsledek hříchu) 5. zvl. v předložkovém pádě ve spojení s pohybovým n. stavovým slovesem hříšnost, hříšný život, život v „hřiechu“ 2 relig. stav bez boží milosti 6. čí nelibost, nesouhlas Ad 6: omezeno na spojení po mém hřiechu Dolož. též jako vl. jm. osob. Hřiech a poses. adj. Hřiechóv Sr. prohřěšenie, proviňenie, přěstúṕenie, nepravost 5, 6, nehřiech, pohřiechu, mrzký, mrzutý, němý, obecný, ohavný, přirozený, smrdutý, smrtedlný, stydký, tělesný, těžký Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
hřiech, -a, -u, masc., hřích, Sünde; stsl. grêchъ peccatum. — Hrzyech sě vždy nravóm protiví…, nebo ť nravuom i cti škodí, ktož hrzyech nad hrzyechy vždy plodí Vít. 76b. Ktož zdravie bezpečně mieti chce, ten sě má hrzyechu střieci tamt. Učišči sě ot hrziecha velikého mundabor a delicto maximo ŽWittb. 18, 14, odčiščen budu od hrzyecha přěvelikého ŽPod. tamt., od hṙíecha velikého ŽGlossKlem. tamt.; mají hrzieſſi býti očiščeni Lit. Num. 15 obs. Pomyšliu o mém hrſieſſie pro peccato meo ŽKlem. 37, 19. Blažený muž, jemuž hospodin nepomiení hrſiecha peccatum t. 31, 2. Mých hrziech (sic) nepřipomene hospodin delicta Ol. Sir. 23, 26. Odpustíš hrzyechv mému ŽPod. 24, 11; hriechi (sic) otpustiti Kunh. 150a. Jichže skryti sú hrzyeſſy ŽPod. 31, 3. On bude vinen, tak člověka w hṙíech zaveda HusPost. 15b. Pokusil Krista diábel třmi hṙíechy tamt. 1b. Mnozí jsú múdří vymyslili nové hrzziechy Kruml. 133a. (Člověk) má proti hrzijechom bojovati Štít. ř. 89b. Svatá mysl má útěchu odpočívajíc od poroby hrziech (sic) ŠtítMus. 15b. Neotstúpil ote všech hrziech (sic) ab omnibus peccatis Ol. 4. Reg. 13, 11. Otvrať obličěj tvój ot hrſiechow mých a peccatis meis ŽKlem. 50, 11, ow později připsáno, hrzijech jest jemu (člověku) t. 81, hřiech jest komu = hřeší. (Páni) mají hrzyech z krále, pravdy jemu nepovědúc Štít. uč. 86a, hřiech jmieti z koho. Proti sedmi hříechom ſmrtedlnym Kruml. 9b, smrtelný hřiech; němý jest každý člověk w ſmrtedlnem hṙíeẛe HusPost. 1a. — nyemy hrziech qui dormierit cum masculo coitu femineo, uterque operatus est nefas Ol. Lev. 20, 13, němý hřiech. ſtydky hrzyech zelus Pror. Isa. 11, 13, překlad odchylný. — By (bůh) popřál mně nebohu… wſſyem hrziechom odpuščenie Hrad. 124a, otpuščenie křiechóm; těm (lidem) jest on dal hrzziechom odpuṡčenie Kruml. 173a. Ten vezme hrsiechow sproščenie svD. A. 46. — hrziech peccatum ŽWittb. 9, 15 (36), Prešp. 1367; hrziehc (sic) iniquitatem ŽGloss. 118, 3; hrziech crimen Prešp. 2200. — Ze všech hrziechow ab omnibus tribulationibus ŽWittb. 24, 22, přeložení odchylné; hrziech faex MamA. 23a, též. — Za hriechi Kunh. 150a svých hryechow (sic) Admont. 1; hrficha (sic) mého ŽKlem. 31, 5; w hrzieſſye Pass. 284; ku hrzijechu Štít. ř. 69b. — Z výrazu po hřiechu jest adv. po-hřiechu, v. t. — Adj. possess. -óv hřiechóv: ktož činí hrzyech, jest panošš hrzyechow, neb jest jemu poddán Alb. 75a, ve rčení personifikujícím. Příjm.: když Hrziech preč zajel KolB. 25ь (1495); rukojmě za Hrziecha tamt.; k tomu pak adj. possess. -óv Hřiechóv: na škodu Hrziechowu tamt. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|