2.23, partikule, 2.24), ale vyjadřují toto vše jako odraz skutečnosti ve vědomí mluvčích, který odpovídá příslušné úrovni ve vývoji myšlení společnosti. Slovní znaky vedle „subjektových forem odrazu skutečnosti (expresívních, normativních a orientačních)“ vyjadřují také „objektové, poznávací formy odrazu skutečnosti (smyslové obrazy, pojmy, myšlenky)“ a tyto psychické odrazy poznávací podléhají v souvislosti s vývojem společnosti výraznějším změnám. Nejen označovaná skutečnost, ale i odraz skutečnosti v kolektivním vědomí mluvčích patří tedy ke konstituentům lexikálního významu (2.31), jejichž změnami je dán lexikálně sémantický vývoj (2.32).

(2.31) Problematika vztahu mezi psychickým odrazem skutečnosti a lexikálním významem je značně složitá. Lexikolog se zde musí vyrovnat především s těmito otázkami: má pro lexikologii smysl uvažovat pouze o skutečnosti odrážené ve vědomí mluvčích, anebo i o objektivní skutečnosti takto neodrážené? (2.311); co vše rozumíme skutečností odráženou ve vědomí mluvčích? (2.312); jak chápat v rámci lexikálního významu psychický odraz skutečnosti vůbec (2.313) a pojem zvláště? (2.314); jaké jsou rozdíly mezi objektivní skutečností a jejím psychickým odrazem jazykově ztvárněným ve významu lexikální jednotky? (2.315).

(2.311) Z hlediska lexikologického se nám jeví poněkud úzké pojetí, že v lingvistice „nemá smysl uvažovat o jiné realitě než o abstraktně pojaté rovině objektů“ (Z. HLAVSA 1975, s. 17). Skutečnost pojmenovaná lexikální jednotkou je ovšem vždy jen skutečnost pojatá abstraktně, tj. odrážená ve vědomí mluvčích, a ani při označování konkrétně jedinečného objektu není zbavena zobecňujícího pojetí (2.1c). Vždyť ani tak běžné denotáty jako vlastnost, děj, vztah, třída skutečností apod. (2.1) nejsou objekty skutečnosti samy o sobě, ale jsou výsledky abstrakční (abstrahující) činnosti našeho vědomí. Ale lexikální jednotky nejsou pouze znaky pro realitu z „roviny objektů“ (viz 2.1), a za druhé, historickou lexikologii zajímá i konkrétní skutečnost bez ohledu na to, zda byla uvědomovaná, ve vědomí mluvčích zpracovaná a v daném prostředí pojmenovaná, anebo nebyla. Historická lexikologie (a zvl. etymologie) zkoumá svůj předmět také z hlediska onomaziologického, a proto ji zajímá, jak