příznakově expresívní, a proto nás nepřekvapí, že u odvozeniny ze základu hnój ‚hnůj‘ se setkáme také s podobou ohňojiti (psáno wohniogim v RokMakMuz 67a, srov. sch. nářeční gnjoj). – Jisté je, že hlásky nebo skupiny hlásek, které odpovídají stavu bez provedení zákonitých fonologických změn nebo po jejich provedení přes zákonitou hranici (jako nč. ‑ó‑, ‑ajz, stč. ‑hňu‑), nejsou vlastní většině lexikálních jednotek daného jazykového systému, patří tedy jednotkám periferním (1.4), a ty pak mají příznak expresívnosti (1.423a). Dodáváním takovéhoto klasifikačního hláskového rysu lexikálním jednotkám činíme z nich slova expresívní.
(2.223) Zcela periferní fonémy (jako /o:/) a skupiny fonémů (jako /ajz/) se ovšem vyskytují nejen v periferních lexikálních jednotkách expresívních, ale i v periferních lexikálních jednotkách cizích. Vzhledem k takovémuto společnému specifickému klasifikačnímu rysu formálnímu zaujímají tedy lexikální jednotky obou druhů na periférii lexikálního systému blízké postavení, a proto je pochopitelné, že i zdomácňující slova cizí se přehodnocují v jednotky expresívní (srov. čes. pejorativní hófrát z něm. Hofrat, expr. hajzl z něm. Häussel, lajstnout si z něm. sich leisten). Cizí slova s takovýmito exkluzívními formálními rysy pronikají často i do jiných dílčích lexikálních systémů daného jazyka (1.423), pro které je příznačné úsilí mluvčích volit zvláštní výraz k utajení označované skutečnosti před nezasvěcenými nebo aspoň se vyjadřovat zasvěceně (srov. argotické čór ‚zloděj‘ z cikánštiny, slangové sportovní lajna z angličtiny, šlajsna z němčiny apod.).
(2.224) Pokud jde o expresívně příznakové skupiny hlásek, jež byly zákonitým fonologickým vývojem zatlačeny na periférii systému (jako ‑ajs-, ‑ák- nebo ‑as- s měkčením předchozí souhlásky), je třeba dodat, že jazyk si z nich buduje speciální slovotvorné formanty pro tvoření expresív: srov. slovotvorné typy klapajzna, všivajzna…, náklaďák, cihelňák…, kruťas, kliďas… apod.; tytéž formanty ovšem slouží (z důvodů uvedených sub 2.223) také slangům, viz např. slangové gramajzna místo gramatika, roťák místo rotmistr, vrchňas místo vrchní číšník. – Obdobnou úlohu pak mají i formanty cizí připojované k domácím slovotvorným základům (srov. pracant, synátor, kopálista, stěhunk apod.), ale pouze v rámci tvoření expresív: expresívnost je zde zdůrazněna právě oním hybridním charakterem – protikladem mezi domácím základem a cizím formantem. Jiné druhy expresívního protikladu vznikají zase utvořením jména osoby pomocí formantu neživotného (krutina, nadutina…, zlobidlo,
