[52]číslo strany rukopisuv oblasti slovesa.[84] Viz I. Němec, Geneze slovan. systému vidového, 20n. Poněvadž nastoupení této dominantní opozice verbálního systému bylo spjato s rozkladem staré opozice započetí a trvání děje (ingresívnosti / durativnosti),[85]Tamtéž, 78. považujeme i tento rozklad za jeden ze základních procesů ve vývoji gramatické stavby českého slovesa (10.1), ovšem vedle dobudovávání nového systému vidově-časového (10.2) a verbálně rodového (10.3). Všechny tyto základní procesy gramatického vývoje českého slovesa se projevují také jistými podstatnými změnami v slovní zásobě. Patří sem svou motivací následující lexikální vývojové postupy:

(10.1) Zanikají celé typy sloves, které se staly nadbytečnými, když v souvislosti s rozkladem kategorie ingresívnosti / durativnosti jejich význam počaly vyjadřovat gramatické prostředky nového systému vidově-časového. Jde především o ústup těchto typů:

(10.11) V korelaci děje a výsledného stavu typu -tknúti : tčieti upadají stavová slovesa označující stav, v němž se octl objekt (nebo subjekt) dokonáním děje:[86] Korelace tohoto starého typu byly gramatikalizovány tím, že příslušná slovesa stavová plnila funkci perfekta, viz tamtéž, 40. význam stč. stavového slovesa tčieti pozdější čeština vyjadřuje pasívem příslušného perfektiva býti zatknut, vetknut apod., srov. nalezla sta … kopie tčiece v zemi BiblOl 1. Rg 26,7 (kopie tčieše v zemi BiblKladr) a kopí jeho vetknuté bylo v zemi BiblKral tamtéž. Úpadek typu tčieti (= být vetknut) se ovšem projevuje především zánikem podobných sloves stavových (zaniklo např. stč. hřbieti ‚býti pohřben‘, ničěti ‚býti skloněn‘ k dějovému poniknúti ‚skloniti se‘), ale také ztrátou příslušného významu výsledně stavového (vězeti již nemá dřívější význam ‚býti uvězněn‘, srov. svatý Petr … v temný žalář vsazen tak strastně vězel PasKal L2A); konečně i stylistické omezení na vyjadřování knižní, jako je tomu v případě stč. pnieti = nč. pníti, svědčí o úpadku tohoto starého lexikálního typu, nahraditelného gramatickými prostředky nového systému vidově-časového (pasívem perfektiva býti napjat). — Ovšem úpadku takovýchto sloves stavových napomáhaly důsledky hláskoslovných změn, které se projevily formálním (etymologickým) oddálením slovesa stavového od příslušného protějšku dějového (srov. pnieti : napieti, hřbieti : pohřésti), viz níže 14.2.

(10.12) Starou korelací ingresívního děje a výsledného stavu byla také dvojice jieti : jmieti (‚vzíti‘ : ‚míti‘), na jejímž základě vznikly opisné konstrukce kategorie ingresívnosti / durativnosti typu vieru jieti : vieru jmieti, užitek přijieti : užitek jmieti, úmysl vzieti : úmysl jmieti apod. S úpadkem kategorie ingresívnosti / durativnosti se ovšem rozkládají i tyto konstrukce: většinou v takových dvojicích zanikl – nebo aspoň zastaral – člen ingresívní, např. jieti vieru ‚uvěřiti‘, pojieti sobě (ženu) ‚oženit se‘, vzieti rozum ‚porozuměti‘ (podobně vzieti moc, otplatu, škodu, úmysl, užitek aj.), a zanikly ovšem i obdobné výrazy ingresívní, u nichž nemáme durativní protějšek (s jmieti) dobře doložen, např. vzieti chválu, slávu ‚proslaviti se‘, vzieti mladost ‚omládnouti‘, podobně vzieti slepotu, smrt, konec aj. Jak patrno z příslušných novočeských ekvivalentů (uvěřiti, oženiti se, porozuměti, proslaviti se…), speciální stč. ingresívní konstrukce vzieti + akuz. subst. byla zatlačena slovesy s prázdnou nebo řadicí předponou, tj. výrazovými prostředky nového systému vidového. Ovšem i dnešní čeština si některé