vzta[110]číslo strany rukopisuhů kmenoslovných), ale aspoň syntagmaticky – kontextovou spojitelností (3.5, srov. např. zaměnitelnost synonym v jistých kontextových pozicích, 3.4). Hlavní zakotvení sémantických vztahů však spatřujeme v rovině psychického zpracování – na základě asociačních spojů mezi obsahy vědomí mluvčích; proto vývojové otázky lexikálně sémantického systému probíráme v rámci působení faktorů psychických (srov. 6). — K pojmu „lexikálně sémantický systém“ viz L. Hjelmslev, Dans quelle mesures les significations des mots peuvent-elles être considérées comme formant une structure? (Proceedings of the Eighth International Congress of Linguists, Oslo 1958, 636 až 654; rus. překlad v NvL 2 [1962], zvl. s. 136).
Lexikálně sémantické vztahy ovšem neposkytují tak jasný a ostrý obraz struktury jako např. vztahy mezi jednotkami systému gramatického; všechny kategorie lexikálních jednotek také nemají povahu uzavřených tříd. Proto se slovní zásoba někdy vylučuje ze strukturního studia; avšak neprávem (o tom H. A. Gleason, The Relation of Lexicon and Grammar, 87). Lexikální jednotky tvoří strukturu (systém) především v tom smyslu, že jsou na sobě navzájem závislé a každá z nich má své vlastnosti dané vztahy k jednotkám jiným. Lexikální jednotky tedy klasifikuje kvalita a kvantita jejich vztahů k jiným lexikálním jednotkám. Proto má slovní zásoba povahu struktury (systému) také v tom smyslu, že skupiny lexikálních jednotek vyznačujících se stejnými vlastnostmi (společnými klasifikačními rysy) se navzájem prostupují a jsou hierarchizovány: uvnitř skupiny jednotek stejných vlastností jsou semknuty jednotky, které mají ještě některé společné klasifikační rysy navíc, takže ostatní jednotky tvoří vlastně okrajové pásmo kolem této centrální skupiny, tj. pásmo přecházející v periferii jiného takového centra (srov. F. Daneš, The Relation of Centre and Periphery as a Language Universal, TLP 2 [1966] 16). — K užšímu pojetí struktury viz pozn. 157.
(23.1) Postavení jednotky v lexikálně sémantickém systému tedy závisí jednak na jejích vztazích k slovům téže lexikálně sémantické kategorie (synonymům, antonymům a výrazům významově souřadným), jednak na jejích lexikálně sémantických korelacích, a také na takovýchto korelacích u uvedených výrazů s ní sémanticky souvztažných (srov. 18.3). Lexikálně sémantické korelace ovšem nejsou ničím jiným než dvojicemi lexikálních jednotek lišících se navzájem pouze významovým posunem. Pokud se týž významový posun uplatňuje u celé lexikálně sémantické kategorie slov, jsou vlastně takové korelace konkretizacemi systémové opozice mezi dvěma lexikálně sémantickými kategoriemi (např. kategorie srstnatých zvířat : kategorie jejich kožešin; kategorie šelem : kategorie lidí podobných vlastností; kategorie jednotek konkrétních, smyslově vnímatelných : kategorie jednotek abstraktních); srov. obdobné systémové opozice mezi kategoriemi kmenoslovnými (např. kategorie dějů tranzitivních : kategorie dějů intranzitivních, kategorie vlastností : kategorie nositelů vlastnosti, kategorie činitelů : kategorie činností).
(23.2) Podobně jako opozice kategorií kmenoslovných, tak také opozice kategorií lexikálně sémantických se rozvíjejí nebo upadají, a v souvislosti s tím vývoji podléhají i samy lexikálně sémantické kategorie slov: tak vznikají-li významovým posunem nové lexikálně významové jednotky (např. pusa ‚ústa‘ k pusa ‚polibek‘), rozvíjí se tím v jednom směru („horizontálním“) příslušná lexikálně sémantická opozice (rozvíjí se korelace hubička ‚ústa‘ : hubička ‚polibek‘, neboť i jiná jednotka téže lexikálně sémantické kategorie dotváří tuto korelaci, 3.42), a v druhém směru („vertikálním“) se tím zase rozvíjí příslušná lexikálně sémantická kategorie (obohacuje se kategorie pojmenování úst o synonymum pusa, pusinka k staršímu názvu hubička). Vývoj lexikálně sémantického systému v těchto směrech ovšem uvádějí do pohybu faktory jazykové (strukturní), psychické a mimojazykové (6). Pokud do uvedených vztahů mezi jednotkami lexikálně vý[111]číslo strany rukopisuznamových
