[349]číslo strany tisku-lъ: tesal, -a atd.;
-ъs: tesav, -vši, -vše;
-nъ: tesán, -a atd.;
subst. verb.: tesánie
K tvarům jednotlivým.
158. Praesens. Sing. 1. tešu, -iu, -i, psl. tešą. Na př. (já) vem kazyu DalC. 7, teši Us. spis. Analogií podle vedu atd. opět -u: tešu Us. spis. (vedle -i) a ob.; dial. -o, -em atd. jako v § 54. – Sing. 2. tešeš, psl. tešešь. – Sing. 3. teše, psl. tešetь. – Du. 1. teševě, -va, stsl. teševê (-va), zde nedoloženo. – Du. 2. 3. tešeta, stsl. 2. -ta, 3. -te, též. – Plur. 1. tešem, -me, -my, psl. tešemъ, -me, -my, dial -mè atd. jako v § 54. – Plur. 2. tešete, psl. tešete: dial. -ťe atd. jako v § 54. – Plur. 3. tešú, -iú, -í, psl. tešątь: všickni pyſſuv Pror. 92ᵇ, a’ni kazyu Pass. 407, pijſſij a ſſelij listy mezi sebú Štít. ř. 95ᵇ, (děti) ſſepczij Štít. uč. 108ᵇ, ústa která lzý t. 61ᵇ, bohové wiklij se Alxp. 22 atd.; analogií podle vedú atd. také -ú atd.: co semen ptáci wyzobu Troj. 54ᵃ, pjſſau kronikáři Seel. 237, ruce se wážau t. 296, tešou Us.; dial -ó, -um atd. jako v § 54.
Slabika kořenná bývá v některých tvarech starých dlouhá, proti krátké tvarův jiných; o tom viz doleji při slovesích jednotlivých.
Novotvary podle V. 1ᵃ tesám, -áš atd.; na př. země sě hyba Hug. 373, vzmisa tabescet Hlah. žalm 111, 10, že wrtrate Ol. Num. 16, 11, pl. 3. již sě hibagiu ŽKlem. Puer. 79, jenž sebú nehibagi Hug. 277, žáci tázagi se ho Beck. 1, 303 atd., tesám, tesáš atd. Us. (vedle tešu, -eš). – Dial. vyskytuje se také novotv. -ím, -íš atd.: to kura pekne krákoří Koll. Zpiev. 2, 50, kóň rží Dobš. Poh. 3, 83, Duš. Věstn. 1890, 26, vrána kváčí, někdo kráčí Erb. Pís. 77 (z Klat., odchylkou pro rým).
159. Imperativ. Sing. 2. 3. teši, teš, z psl. teši; na př. (ty) prſikazi AlxBM. 3, 8, treſkci ŽKlem. 37, 2, paſſy sě mečem accingere ŽWittb. 44, 4, newrtrzi Ol. Ekkles. 10, 20, wyteſs dvě dště t. Ex. 34, 1, otiez interroga ŽWittb. Deut. 7, otiez skota Štít. ř. 246ᵃ. – Du. 1 žebřěvě, -va, zde nedoloženo; tešvě, -va: placzwyez oba Modl. 16; 2. 3. žebřěta, zde nedoloženo; tešta: wzplaczta oči Vít. 20ᵇ. – Plur. 1. žebřěm, tešěm, tešme, -my: placziem ploremus ŽWittb. 94ᵇ, 6, ſlepcziemy jej t. 34, 25, tešme Us.; dial. -mè atp., jako v praes. indik. – Plur. 2. 3. žebřěte, tešte: zebrziete a vyvrženi buďte ŽKlem. 91ᵇ, treſkciete Koř. 1. Thess. 5, 14, veselte sě a rzehczete Pror. 79ᵇ, tleſczte rukama plaudite ŽWittb. 46, 2, czeſte t. j. češte DalC. 4, tešte Us.; za -te je dial. -ťe atd., jako v praes. indik. – Kořenná slabika bývá krátká, proti dlouhé tvarů jiných, srov. § 19 č. 9; na př. kázati-kážu-kaž, pláču-plač, otázati-otaž stč. otěž, ale otijez Štít. ř. 246ᵃ atd.
![[349]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00351.jpg){kind=link}