[20]číslo strany rukopisuTen pokorný muž na všechen spůsob odporoval, řka, že on k takovému ouřadu dokona neschopný jest a lepeji pasení ovec nežli řízení duchovních věcí rozumí. Po dlouhém odporování pravili duchovní otcové: „Věř, ó, služebníče boží, že my ne z lidského, ale z božského nařizení sem přicházíme a tebe za svého otce hledáme. Nebo když jsme Ducha svatého vzývali[o]vzývali] zwýwali, koho bychom vyvoliti měli, slyšeli jsme nebeský hlas řkouci: „Vyvolte Vendelína, pastýře ovci, za svého opata.“ Jestli tehdy ty náležitým služebníkem božím chceš býti, tak jeho božskej vuli nebudeš odporovati.“
Na takový spůsob sv. Vendelín božskému povolání se poddal, to důstojenství na sebe pokorně přijal, následovně k trierskému arcíbiskupovi pro potvrzení svého volení poslal. Sva[21]číslo strany rukopisutý Severin byl tehdejšího času v Trieru arcíbiskupem, který mnoho dobrého a chválitebného o svatým Vendelínu slyšel a jej od samého papeže sobě poručeného měl. Pročež on se nad jeho vyvolením radujíc, sám osobně do kláštera tholayského přišel a léta Páně 597. za opata ho posvětil. Tehdáž oba ti svatí nové přátelstvo[p]přátelstvo] Prátelſtwo mezi sebou učinili a po všechny dní svého živobytí věrni přátelé jsou zustali.
Nyní tehdy za jistou věc držeti se musí, že ačkoliv ten věrný služebník boží, svatý Vendelín, jsouc k témuž ouřadu od Ducha svatého povolán, svůj klášter, jak náleží, svatě řidil, předce v Tholay o jeho řízení a klášterním živobytí ta nejmenší zmínka se nevynachází, protože ti pokorni, tehdejšího času tam bydlící řeholni otcové ne[22]číslo strany rukopisubo nic o tom nezaznamenali, nebo takové spísy v plundrování kláštera spálené byly aneb k stracení přišly.
Okolo léta Páně 617. roznemohl se ten svatý opat a znamenaje, že by se jeho poslední hodina přibližovala, bez prodlení svatému Severinu to oznámiti a sebe do jeho svatých modliteb poroučeti dal.
Z ohledu obvzláštní lásky, kterou ten svatý arcíbiskup k svatýmu Vendelínu měl, přišel jest osobně k němu, chtíc při jeho posledním skonání býti a jemu nejsvětější svátost oltářní svou vlastní rukou podati. Při tom jsou tyto dva svati muži viděli, kterak dvá anjelové z nebe stoupili, jedno tenké plátno přes lůžko nemocného rozprostřeli a tři krásné koruny na něj postavili. Při přijímání poniženě klekli a pak po něm za[23]číslo strany rukopisuse
