stá[14]číslo strany rukopisudem doma býti.“ Řekl zeman: „Kterak chceš dřív noci doma býti, kdežto já na koní sotva tam dostíhnu?“ Protož plný hněvu odjel a celou cestu pořád na svého pastýře se durdil a broukal, ano tím čerstvěj taky jel, aby se o jiné maso pro své hosti obstarati mohl. Nyní slýš zázrak, který se zde přihodil. Když on do svého dvora vjížděl, tuť taky svatý Vendelín již s jeho stádem byl a právě ovce do ovčina vháněl. Nad tím se ten zeman tak nesmírně ulekl, že to sotva věříti mohl, co očima svýma viděl. On to za veliký zázrak a svého pastýře za svatého muže držel. Protož ihned pokorně k nohám jeho padnouc, skroušeně k němu řekl: „Odpustiž mi, můj milý Vendelíne, ty hanlivý slova, který jsem proti tobě z úst mých vypustil, a pověz mi, kdo jsi ty? Nebo já vidím, [15]číslo strany rukopisuže jsi muž svatý a že Bůh veliké dívy s tebou a skrz tebe působí.“ Ten pokorný služebník boží svému pánu k nohám padl a co nejpokorněji řekl: „Prosím vás, pane můj, vstaňte a žádné cti mně neprokazújte, nebo já žádný svatý muž nejsem, nýbrž bídný člověk, sprostý pastýř a sedlský pacholek.“ Zeman vstal a řekl: „To já tobě věříti nemohu, ale držím tě za velikýho služebníka božího. Budiž ale ty kdokoliv jseš, já tobě budoucně můj dobytek pásti nepřipustím, nebo bych se slušně báti musel, že by mne Bůh těšce trestal, kdybych jeho věrnému služebníkovi můj dobytek pásti nechal. Pověz mi jenom, co ode mě[k]mě] mně žádáš, já chci tobě ve všem zadost[l]zadost] Žádoſt učiniti.“ Svatý Vendelín odpověděl: „To jedině od vás, můj pane, žádám, aby jste od vašeho bezbožného obchodu odstoupili a ná[16]číslo strany rukopisupotom pobožný život vedli, aby hněv boží nenadále na vás se neuvalil a vás pro vaše loupežnictví a nespravedlnost do ohně věčného neuvrhl.“
Tu jest ten slouha boží tak mnoho do svědomí mluviti a tomu nešlechetnému zemanu tak dutklivě domlouvati uměl, že on se nad tím přilíš tuze ulekl, svých těžkých hříchů želel a tomu služebníkovi božímu náležité polepšení přislibil. On mu taky chtěl mnoho peněz jakožto almužnu dáti, muž však boží nic více přijmouti nechtěl, nežli co jemu za svou zaslouženou mzdu patřilo, kterouž hned mezi chudé rozdal a v nejtužší chudobě k svej předešlej poušti pospíšil. V klášteře Tholay řečeném, řádu svatýho Benedikta, dvě hodiny od své jeskyně vzdáleném, dal se léta 590. za poustevníka oblecti. Odtuď se do své
