kožených hedbavím potažených pytličků shromáždil, který v sobě takovou moc měly, že skrze jejich dotknutí slepí zrák, hluší sluch a mnozí nemocni zdravi jsou nabyli. Kosti téhož svatýho dal jest zlatým a střibrným drátem do hromady spojíti, do dřevěné truhly zavřiti a za velký oltář tak vysoko postaviti, že se pohodlně pod ním choditi mohlo. Při témž přesazení svatého těla tak mnoho dívů a zázraků se stalo, že daleko rozhlašeni ne jenom okolní, nýbrž i škotský a englický národ pohnuly, aby houfně k sv. Vendelínu putovali a mnoho sto i víc liberních svíc obětovali, jichžto ještě nynějšího času na každý straně kuru dvě a dvacet se spatřuje, a z ních dvě jsou ták veliký jako lodní zežle (id est: Mastbaumcizojazyčný text), kterýžto dustatečně dokazují, že ten veliký svatý, svatý Vendelín, mnoho zázraků působil, a protož na důkaz přislušné vděčnosti s velikýma svícema uctěn a obdarován byl.
Léta 1505. o svatodušních svátcích nesčislné množství poutníků k svatýmu Vendelínu se sešlo, kteří takovou pobožnost témuž svatému prokazovali, že se jeden každý one dřevěne truhly dotknouti a z ní jen nejakou třištičku vzíti vynasnážil. Skrze vroucnost toho lidu se stalo, že jest truhla rozlomená a široce rozštípená byla tak, že každý svaté tělo viděti, ano, i skoro se ho dotykati mohl.
Odtudž Jakub, tehdejší volenec, novou truhlu udělati poručil a tam některý pány odeslal, aby do té nové truhly svaté tělo vložili a dobře vyšetřili, zdali od něho nic neschází, s dálším nařizením, aby tá truhla nikdý sice nebyla otevřená, krom jen od svatodušních svátků, kdežto obyčejné procesí tam přicházejí, až do dne svatýho Vendelína vystavená zustala, a mezi tím každou neděli před velkou mši z kostela do rčené kaple s procesím k svému předešlému hrobu nešená, tam postavená, tělo pak některými spěvy poctěno a potom zase do velkýho kostela vnešeno bylo.
Tejkaje se zázraku svatého Vendelína, věděti přisluší, že když léta 1566. onen krásný zámek Sarbruk hořeti počal a prudký oheň zdál se neuhasitedlný býti, tenkrát katolický hrabě Jan, spolu i jeho paní manželka Mechtylda, své outočiště k témuž obecnému spomocníku svatýmu Vendelínu vzali, jeho kostelu střibrný, dobře pozlacený kalich a každoročně jednoho beránka obětovati slibili. Po
