mnohých nebezpečných vojnách neporušený, neobloupený a ode všeho kacířského jedu až do dnešního dne osvobozený zustal. Ano, ačkoli v posledním ohni léta 1675. jistý oficir od Francouzů zřízen byl kapli s kostelem zapáliti, předce ani kostelu, ani kapli, tím mině svatému tělu podlé jeho vyznání nic ublížiti, ani žádnou škodu učiniti nemohl.
Léta 1676. Matěj Šmid z Wayerbachu, k faře Habstetten řečené patřící, měsíce června na svým smrtedlně nemocným dítěti, které jen kost a kuže a celé vytrávené bylo, milostné pomoci svatého Vendelína po vykonanej oběti skrz dokonalé uzdravení svého dítěte radostně skusil a spatřil.
Léta 1677. byl jeden kalvinský Švejcar, Vilim nazvaný, u slečny z Štetern v službě, který dne nedělního v kostele svatýho Vendelína kázaní slejchával. Když pak jedenkráte na den téhož svatýho jej velmi tuze chváliti slyšel, myslil sobě, že to všechno, co kazatel povídá, podvod a lež jest. Aj, tu náhle tak oslepl, že jsou ho z kostela vyvedsti museli. Odtudž poznal a želel hříchu svého, žádal svatýho Vendelína za odpuštění téhož proti Bohu rouhání a přislibil, jestli mu zase jeho zrak navrátí, že chce katolikem býti. Svatý Vendelín nad ním se smilujíc, jeho slepe oči osvítil, on ale tak vděčný byl, že hned, jsa katolikem učiněn, se vyspovidal, velebnou svátost oltářní přijal a ten div ke cti a chvále svatyho Vendelína všudy vypravoval.
Léta 1699., když truhla ostatků svatého Vendelína otevřená byla a jedná v tom sousedstvu dlouho nemocná, k svému uzdravení žádného prostředku nenalezající žena o témž otevření uslyšela, nemohoucí tam osobně dojíti, zaslíbila se, že jestli by zdraví nabyla, spolu i s manželem svým do jeho svatého kostela putovati, tam se vyspovídati a velebnou svátost oltářní přijmouti chce. A ejhle, dív! Po vykonaném slibu, když ještě na modlitbách trvala, zdravá povstala. Svou pouť a slib vykonavší, svému duchovnímu pastýři Mikulášovi Kellerovi (to jest jméno německého téhož sv. života a zázraku spisovatele) a jiným se přiznala, jak veliké dobrodiní a lásku ji svatý Vendelin prokázal.
Léta 1700., měsíce července, Kateřina Dreherová z Habštettu skrz přimluvu svatýho Vendelína po vykonanej oběti
