nebo nic o tom nezaznamenali, nebo takové spísy v plundrování kláštera spálené byly aneb k stracení přišly.
Okolo léta Páně 617. roznemohl se ten svatý opat a znamenaje, že by se jeho poslední hodina přibližovala, bez prodlení svatému Severinu to oznámiti a sebe do jeho svatých modliteb poroučeti dal.
Z ohledu obvzláštní lásky, kterou ten svatý arcíbiskup k svatýmu Vendelínu měl, přišel jest osobně k němu, chtíc při jeho posledním skonání býti a jemu nejsvětější svátost oltářní svou vlastní rukou podati. Při tom jsou tyto dva svati muži viděli, kterak dvá anjelové z nebe stoupili, jedno tenké plátno přes lůžko nemocného rozprostřeli a tři krásné koruny na něj postavili. Při přijímání poniženě klekli a pak po něm zase k nebi se odebrali. Tenkráte svatý Vendelín svatému Severinu v tajnosti vyjevil, že on královský v škotské zemi dědičný princ, z lásky Krista Pána tu vznešenost opustil, jsouc chudým pastýřem vepřového, hovězího i ovčího dobytka učiněn, nad čimž se ten svatý biskup nejvíce podivil a svatost téhož velikého služebníka božího nad míru sobě vážil.
Po jeho smrti řekl jest k řeholníkům: „Víte-li vy taky, jak znamenitého preláta jste měli?“ A když odpověděli: „Ne,“ řekl: „On se mně před svým blahoslaveným skonáním v tajnosti svěřil, že jest královský škotské země dědičný syn byl, pak že se skrytě z vlasti pryč odebral a do Říma i na jiné svaté místa v oděvu poutníka putoval.“ Tomu se tito řeholnící přenáramně podivice, před svatým tělem poníženě na kolena padli a s největší počestnosti jeho svaté ruce i nohy líbali.
Ačkoliv pochybnosti žádné není, že svatý Severin při pohřbu zustal a toho vysoce důstojného a svatého opata v klášterním kostele před velkým oltářem osobně pochoval, však nicmeně na ráno otevřený hrob a rakev mímo hrobu na zemi státi spatřili.
Tu pobožni řeholnící, nad tím se uleknouce, svýho svatýho otce s větší počestnosti po druhy pohřbili, však ale na druhý ráno tak jako prvního dne jej nalezli. Když se to již taky i třetí ráno stalo, tu jsou seznali, že by jejich milý otec nechtěl u ních pohřben býti, protož jeho mrtvé tělo na vůz vložili, dva neskroceny voly do něj zapřáhli, a kam by chtěli, jíti jich nechali.
