nápotom pobožný život vedli, aby hněv boží nenadále na vás se neuvalil a vás pro vaše loupežnictví a nespravedlnost do ohně věčného neuvrhl.“
Tu jest ten slouha boží tak mnoho do svědomí mluviti a tomu nešlechetnému zemanu tak dutklivě domlouvati uměl, že on se nad tím přilíš tuze ulekl, svých těžkých hříchů želel a tomu služebníkovi božímu náležité polepšení přislibil. On mu taky chtěl mnoho peněz jakožto almužnu dáti, muž však boží nic více přijmouti nechtěl, nežli co jemu za svou zaslouženou mzdu patřilo, kterouž hned mezi chudé rozdal a v nejtužší chudobě k svej předešlej poušti pospíšil. V klášteře Tholay řečeném, řádu svatýho Benedikta, dvě hodiny od své jeskyně vzdáleném, dal se léta 590. za poustevníka oblecti. Odtuď se do své jeskynky navrátic, počal tam zas nad míru tuhý život vedsti. Lesní býliny pokrm, studená voda jeho nápoj byl. Na tvrdej zemi líhal, v modlitbách až do spozdilé noci trval, zimního času tuhou zimu snášel a ne jenom v neděli a ve svátek, ale i v všední dni do Tholaye na mši svatou chodíval.
Přilíš mnohé a těžké přenasledování musil od ďábla trpěti, nebo on mu na mysl uváděl, kterak by jeho pán otec a paní máteř pro něho truchlili, na všech místech hledati ho dali a žalosti skoro omdlevali. To mu šatan tak patrně představoval, jak by to viděl a slyšel, z čehož ovšem srdečnou bolest cítil. Myslil ho sice tudy pokušitel z pouště do jeho království přivábíti, bohabojný Vendelín ale s boží pomocí to tak těžké a dlouho trvající pokušení všecko přemohl. Mímo toho taky šatan tak silně a s nečistýma myšlinkami na něj dorážel, že tento čistý poustevník nejináč, nežli nahého sebe do trní vhodíc a tam až do hojného krve vylití se válíc, mohl se mu ubrániti. Jednoho času ďábel se mu zjevil v spůsobu hrozného draka a tak tuze ho přestrašil, že se domíval již v jeho požíradle býti. On ale k Bohu za pomoc volaje, znamením svatého kříže k hanebnému utíkání ho přinutil.
Nápotom, chtíc všemohoucí Bůh svého pokorného služebníka světu známého učiniti a jeho mnohýma zázraky ozdobiti, stalo se, že když jedenkrát mezi dobytek morové nakažení přišlo, okolní sedlácí k tomu svatému poustevníkovi své outočiště vzali a skrze své snážné prošení tak ho pohnuli, že s níma až k
