nikdý sice nebyla otevřená, krom jen od svatodušních svátků, kdežto obyčejné procesí tam přicházejí, až do dne svatýho Vendelína vystavená zustala, a mezi tím každou neděli před velkou mši z kostela do rčené kaple s procesím k svému předešlému hrobu nešená, tam postavená, tělo pak některými spěvy poctěno a potom zase do velkýho kostela vnešeno bylo.
Tejkaje se zázraku svatého Vendelína, věděti přisluší, že když léta 1566. onen krásný zámek Sarbruk hořeti počal a prudký oheň zdál se neuhasitedlný býti, tenkrát katolický hrabě Jan, spolu i jeho paní manželka Mechtylda, své outočiště k témuž obecnému spomocníku svatýmu Vendelínu vzali, jeho kostelu střibrný, dobře pozlacený kalich a každoročně jednoho beránka obětovati slibili. Po kterémžto slibu oheň sám od sebe uhasl a ani zámku, ani městu dale neuškodil. Ten kalich je ještě u svatýho Vendelína, který každodenně ke mši se potřebuje, na němž ten zázrak vyobrazenej a vypsanej se spatřuje. Místo pak beránka nadřečeni páni z Nassau až posavád půl zlatýho k svatýmu Vendelínu odsilají.
Jistá též věc jest, že svatý Vendelín od kybelberské v knížectví Falcu se vynacházející farní osady jednou obecní mor odvrátil, když jsou totižto souženi obyvatelové jeho pomoc vzývali a slibili, že k němu každej rok procesí vedsti a čtyr liberní svíci darovati chtějí. Odtudž každoročně tu středu po svatodušních svátcích k svatému Vendelínu putujou a mímo ty svíce jednu korouhev [s]text doplněný editorem sebou nesou, na které svatý Valentin, jejich kostela patron, svatýmu Vendelínu ruku podává a tak řikaje děkuje, že on před časy od jeho farní obce morovou ránu zahnal. To procesí v předešlých kaciřských časech skrz mnohá léta sice opuštěno, před několika pak léty zase skrze velebného pána Kryštofa Waintruda, téhož města duchovního pastýře, horlivě začato bylo.
Čte se taky v starej legendě, že když jistý generál (jehožto jméno z duležitých přičin se tají) kostelní poklad u svatýho Vendelína obloupiti chtěl, při městský bráně tak docela oslepen byl, že ho svou rotou nikoli nalesti nemohl. Protož on se velice ulekl, svého hříchu želel, svatého Vendelína o pomoc žádal a po učiněném slibu hned zase zrak nabyl. Po tom tomu svatému jednu střibrnou až pod bedra šest a třidcet liberní statuji
