jeden veliký chrám a v tom veliký sloup, na tom stojí dvanácte měst a každé město jest přikryto třidcíti trámy, na kterýchž dvě věci ustavičně běží. Ezop vece: Tu pohádku děti v Babyloně mohly by uhodnouti. Chrám jest okršlek světa, sloup jest rok, dvanácte měst jest dvanácte měsícův v roce, třidceti trámův jest třidceti dní každého měsíce, dvě věci jsou, kteréž ustavičně na nich běží, den a noc, kteréž ustavičně běží a jedna druhou žene. Řekl Nektenábus k svým starším: Děje se spravedlivě, že já musím králi Licerovi daň dávati. K tomu jeden z rady jeho řekl: My mu chceme ještě jiné pohádky než tu vydati. Co jest to, čehož jsme nikdá neslyšeli, ani neviděli? Ezop řekl: Ráno vám chci na to odpověděti. A šel domů, složil falešný list, v kterémž král Nektenábus vyznává, že jest dlužen králi Licerovi šest set tisíc zlatých a že mu jich Licerus půjčil, kteréž mu dáti připověděl v tom času, kterýž pominul. A toho listu podal Nektenábovi, když byl na svém palácu. Když pak list ten čten byl, podiviv se tomu král, řekl k radám svým: Víte-li, aneb viděli-li ste, neb slyšeli, že bych já od krále Licera té summy vypůjčiti měl? A oni odpověděli: My jsme toho nikdá neviděli, ani neslyšeli. K tomu se hned tu stoje Ezop přimluvil: Jestli pravda, jakož pravíte, tedy jsem já vaší pohádku uhodl. A hned Nektenábus zkřikl: Blahoslavený jsi, Licere, pro toho jedinkého člověka. A hned poslal zase Ezopa domů, i také ty daně Licerovi králi, kteréž mu propadl, s nim.

Vrátiv se pak Ezop zase do Babylonu, vypravoval pánu svému, králi Licerovi, co v Egyptě dělal, a tu daň aneb činži od krále Nektenába jemu dal. Protož rozkázal Licerus, aby Ezopovi ke cti a slávě sloup zlatý postavili, k odplacení jeho dobrých skutkův a činův.

Po několika málo dnech táhl Ezop preč, žádaje zemi řeckou ohledati, však s odpuštěním Licera krále, nebo mu přiřekl, že chce zase do Babylonu přijeti a ostatek života svého tu dokonati. Táhna pak skrze města a země řecké, všudy po všech místech moudrost svou rozprávkami a básněmi oznamoval. Naposledy přišel do města Delfos, velmi veselého a plného duchovenství a náboženství rozličného. Tu za nim mnoho šlo lidu, aby ho slyšeti mohli, ale žádné poctivosti v tom městu mu neukázali. Tu řekl Ezop: Vy, muží z města Delfu, podobní jste nějakému dřevu, kteréž z moře na