království mého srazil. Jaká jediné příčina mne k tomu přivedla, že sem dopustil Ezopa zabiti? Znaje pak Hermipus velice zarmouceného pána svého, všed k němu, řekl: Nemáš se proč tak příliš velmi rmoutiti a starati, nebť jsem ho nedal zabiti, ale vždycky jsem to přemýšlel, že když tehdyž tobě toho líto bude. Protož věziž to, že ten, kteréhožs rozkázal zabiti, ještě živ zůstává, a pro strach, boje se tebe, v jednom hrobě až do dnešního dne jsem jej živého dochoval. Slyše to král, hned vstal nahoru s velikou radostí, a objav Hermipa rukama svýma, řekl k němu: Jestli je to pravda, jakož pravíš, a Ezop živ jest, tehda jsi mne tento dnešní den k věčné radosti a k veselí, dokudž jsem živ, přivedl. Neb jestližes jej při životě zachoval, mé království jsi upevnil. I přikázal, aby jej hned k němu přivedli. Ezop již byl hubený, bídný a škaredý. A když před krále přišel, obrátiv se král od něho, a těžce vzdechl, řekl: Hned zmej a obleč jej. Když Ezop zmyt byl a v šaty jiné oblečen, šel na síň královskou. A pozdraviv krále s poctivostí, kteráž na něho slušela, vypravoval svou věc králi, kterak jest od zvoleného svého syna, nevinný jsa, křivě omluven a osočen. Tu rozkázal král, aby toho Enum hned tou smrtí, kterouž měl Ezop sjíti, z světa sprovodili. Ale Ezop prosil krále, aby mu jej v moc jeho dal. Potom vzav král ten list od Nektenába, dal jej Ezopovi čísti. A Ezop přeběhnuv jej, nedal na něj žádné odpovědi, než vetce k králi: Králi milostivý, piš zase v tato slova a v tento rozum, že, jakž zima pomine, hned mu chceš dělníky poslati, kteříž by jemu tu věži stavěli, a chceš mu také toho času odpověd dáti na jeho všecky otázky. Král poslal hned zase toho posla z Egypta domů s takovými listy, jakž mu Ezop radil.

Potom rozkázal, aby Ezopovi všecek statek jeho zase dali a v první hodnosti aby postavili. A dal Enum Ezopovi, aby s nim dělal, co chce, a pomstil se nad nim podlé své vůle. Ale Ezop dobrotivě s nim nakládal, trestal ho a vedl s pilností takovými slovy: Synu, na učení má pamatúj a je v pokojném srdci slož, nebo v cizích věcech my moudří jsme, jiným radu dáváme, ale sami sobě raditi neumíme. Jsi-li ty pak člověk, teda mysl aby lidské vůli poddána byla. Boha máš nade všecko ctíti, a takť se všecky věci šťastně povedou. Králi hleď se zachovati, tenť tobě může časem mnohého trápení ujíti. Člověče, máš lidský živ