všecken prach zbouřil, a sehnav mračna, tmu učinil, takže ti voslové z pravé cesty zabloudili a přišli s nim na jednu vysokou skálu a na nerovnou cestu. Poznav sedlák starost smrtedlnou, takto hlasem žalostným zavolal: O Bože, v čemž jsem já tebe rozhněval neb urazil, že tak hanebně a bídně musím umříti? A ještě ne od koní plachých, ani rytířských, ale od nejmrzčejších a hanebných voslův s světa sveden budu. Tak také já velikou žalost mám, že jsem od urozených a znamenitých lidí nezahynul, ale od ničemných neužitečných lotrův musím zabit býti. A jsa veden bránou k místu popravnímu, opět báseň rozprávěl: Zajíc, hnán jsa od orla, skryl se v louži hovniválově, žádaje skrze něho při životě zůstati a zachován býti. Hovnivál prosil orla, aby již poddávajícímu se sobě nepohrdal a aby ho nezabijel a to aby pro Jupitera, krále jiných všech bohův, udělal. Ale orel hněvem křídly zatřepav, hovnivála od sebe odrazil a zajíce roztrhnuv, snědl. Hovnivál potom letěl za orlem, aby o jeho hnízdu zvěděl. A vletěv tam, vejce jeho vyválel a potloukl. Orel to těžce nesa, kdo by to tak smělý byl, že by mu překaziti měl, myslil. Ihned po druhé na vyšším místě hnízdo sobě udělal. Tu též hovnivál učinil. Orel pak již žádné rady nevěda, vletěv k Jupiterovi (nebo jeho pták jest), do lůna jeho potřetí vejce položil, s pilností mu je poroučeje a žádaje, aby ostříhaná byla. Hovnivál, udělav aneb naválev sobě kouli z lejn a také se tam vypraviv, bohu je do klína uvrhl. Jupiter vstal, aby lejno vyvrhl, i vejce také z klína vykoulil, kteráž, upadše na zemi, stloukla se. Vyrozuměv pak hovniválovi, že by on to proto učinil, aby se nad orlem pomstil (nebo toliko jemu křivdu učinil, ale i samému bohu Jupiterovi křiv byl a jeho nectil), pověděl orlovi, že by hovnivál toho jeho zármutku příčinou byl a spravedlivě že by to učinil a jej zarmucoval. Nechtě pak, aby orlové řídcí byli, radil hovniválovi, aby se s nim smířil. I když ho k tomu přivesti nemohl, na jiný čas aby se orlové hnízdili, učiniti musil, totižto když by hovniválové nebyli. Tak vy také tohoto boha nepotupújte, k kterémuž jsem já se utekl, totižto Apolina, aby se též na vás pro vaší nespravedlnost a ukrutnost proti mně ukázanou nerozhněval.

Ale oni se na to nic neobrátili. On pak zlořečil jejich zemi a boha prosil nejvyššího, aby ho pomstiti ráčil. A hned potom s jedné skály vysoké dolů ho strčili. A tak