pacholátka v těch pytlících přivázal orlům k nohám, kterýmž maso na rožních do rukou dal, a kázal jim, aby to maso vysoko nahoru vyzdvíhli. A když orlové za tím masem vždy nahoru letěli, pacholata křičíce, veleli sobě kamení a vápna i jiných potřeb k stavení podávati, řkouce: Podejte nám vápna, podejte kamení, podejte nám dříví, podejte jiných potřeb k stavení. Vida to Nektenábus, řekl k Ezopovi: To jest divná věc, že lidé v naší zemi létati mohou. Ezop řekl: Jináčť já nevím, než že drahně jich může létat. Ale pověz mi, poněvadž člověk jsi, proč smíš se proti Bohu na poli vyvyšovati? K tomu řekl Nektenábus: Ezope, vyznávám, že jsem přemožen, ale prosím tebe, že mi na mou otázku dáš odpověd. Rozkázal jsem herky z země řecké sem přivesti a oni bývají mi březí od řechtání těch koňův, kteří jsou v Babyloně. Ezop řekl: Zejtra ráno chci tobě na to odpověd dáti. Když potom domů do hospody své přišel, poručil služebníkům svým, aby mu kočku polapili nebo někde zjednali. Oni hned jemu kočku velikou zjednali a on ji rozkázal zjevně metlami mrskati. To uznavše Egyptští, chtěli mu tu kočku vzíti, nemohouce toho učiniti, běželi k králi, vypravujíce mu, co by se dálo. Král rozkázal Ezopa zavolati a řekl k němu: Proč to děláš, Ezope, zdaliž nevíš, že my pod spůsobem kočky ctíme Boha? (Nebo ten obyčej jest v Egyptě, že obraz kočičí nad jiné obrazy ctí.) Ezop řekl: Tato kočka této předešlé noci králi Licerovi škodu znamenitou učinila, takže mu dobrého štipáka, kterýž mu všecky hodiny v noci oznamoval, udávila. K tomu řekl Nektenábus: Ezope, já sem se nenadál, aby na tebe lháti slušelo, nebť to býti nemůže, aby kočka za jednu noc do Babylona a zase sem doběhla. Ezop, uškrnův se, velice se rozchochral, řka: Takovouž měrou tato kočka do Babylona doběhla a zase sem přiběhla, jako herky řechtáním koňův z Babylona březí bývají. Nektenábus nad jiné moudrost Ezopovu chválil. Druhého dne rozkázal Nektenábus své mudrce svolati ze všeho města řečeného Slunce a pověděti jim o Ezopovi. A zval je k večeři a Ezopa také s nimi. Když pak k stolu sedli, dí jeden z nich k Ezopovi: Já to pravím s odpuštěním tvým, že jsem od Boha sem poslán, abych s tebou mluvil, co ty k tomu říkáš? Ezop řekl: Bůh toho nežádá, aby se lidé učili lháti, protož tvá řeč ukazuje, že nejsi Boha bojící. Druhý zas řekl: Jest