Vida ty listy král Licerus zapečetěné sekrétem Ezopovým, uvěřil toho Enovi, a velice se zarmoutiv, rozhněval se na Ezopa a rozkázal Hermipovi, aby hned bez meškání kázal ho zabiti. Ale Hermipus přál mnoho dobrého Ezopovi a choval ho dlouhý čas v jednom tejném hrobě, však proto statek jeho byl Enovi dán.

Po některém pak času, když se ta pověst roznesla, jako by Ezop zahynouti měl, hned potom král egyptský Nektenábus poslal nějaké otázky a pohádky v listech králi Licerovi, kteréž takto a v tento rozum psané byly: Nektenábus, král egyptský, králi babylonskému Licerovi vzkazuje pozdravení. Chtěl jsem věži stavěti, kteráž by nedosahovala nebe ani země, prosím tebe, že mi ty zedníky a dělníky pošleš, kteříž by mi ji ustavěli. Na to když mi odpověd dáš, za deset let beř daň a důchody z zemí našich. Slyšev Licerus toto vzkázání, náramně smuten byl a z veliké úzkosti a zármutku poslav pro moudré své, a aby na tu otázku odpověd dali, jim rozkázal. Když pak všickni ti jeho mudrci v pochybnosti byli a té otázce odpověděti nemohli, padl Licerus na zemi, a těžce vzdychaje, řekl: Běda mně, že jsem kdy sloup a podporu království mého srazil. Jaká jediné příčina mne k tomu přivedla, že sem dopustil Ezopa zabiti? Znaje pak Hermipus velice zarmouceného pána svého, všed k němu, řekl: Nemáš se proč tak příliš velmi rmoutiti a starati, nebť jsem ho nedal zabiti, ale vždycky jsem to přemýšlel, že když tehdyž tobě toho líto bude. Protož věziž to, že ten, kteréhožs rozkázal zabiti, ještě živ zůstává, a pro strach, boje se tebe, v jednom hrobě až do dnešního dne jsem jej živého dochoval. Slyše to král, hned vstal nahoru s velikou radostí, a objav Hermipa rukama svýma, řekl k němu: Jestli je to pravda, jakož pravíš, a Ezop živ jest, tehda jsi mne tento dnešní den k věčné radosti a k veselí, dokudž jsem živ, přivedl. Neb jestližes jej při životě zachoval, mé království jsi upevnil. I přikázal, aby jej hned k němu přivedli. Ezop již byl hubený, bídný a škaredý. A když před krále přišel, obrátiv se král od něho, a těžce vzdechl, řekl: Hned zmej a obleč jej. Když Ezop zmyt byl a v šaty jiné oblečen, šel na síň královskou. A pozdraviv krále s poctivostí, kteráž na něho slušela, vypravoval svou věc králi, kterak jest od zvoleného svého syna, nevinný jsa, křivě omluven a osočen. Tu rozkázal král, aby toho