nikdá neviděli, ani neslyšeli. K tomu se hned tu stoje Ezop přimluvil: Jestli pravda, jakož pravíte, tedy jsem já vaší pohádku uhodl. A hned Nektenábus zkřikl: Blahoslavený jsi, Licere, pro toho jedinkého člověka. A hned poslal zase Ezopa domů, i také ty daně Licerovi králi, kteréž mu propadl, s nim.
Vrátiv se pak Ezop zase do Babylonu, vypravoval pánu svému, králi Licerovi, co v Egyptě dělal, a tu daň aneb činži od krále Nektenába jemu dal. Protož rozkázal Licerus, aby Ezopovi ke cti a slávě sloup zlatý postavili, k odplacení jeho dobrých skutkův a činův.
Po několika málo dnech táhl Ezop preč, žádaje zemi řeckou ohledati, však s odpuštěním Licera krále, nebo mu přiřekl, že chce zase do Babylonu přijeti a ostatek života svého tu dokonati. Táhna pak skrze města a země řecké, všudy po všech místech moudrost svou rozprávkami a básněmi oznamoval. Naposledy přišel do města Delfos, velmi veselého a plného duchovenství a náboženství rozličného. Tu za nim mnoho šlo lidu, aby ho slyšeti mohli, ale žádné poctivosti v tom městu mu neukázali. Tu řekl Ezop: Vy, muží z města Delfu, podobní jste nějakému dřevu, kteréž z moře na břeh vyvrženo bývá, poněvadž když daleko jest, zdá se veliké býti, a když se k němu přiblíží, na oko se vidí, že malé jest. Tak já, když jsem daleko od vašeho města byl, domníval sem se, že byšte vy nejrozumnější a nejmoudřejší byli, ale blíže k městu přijev, poznávám, že jste ze všech nejnespůsobnější a nejnetrfnější.
Slyšíce pak to muží z města Delfu, řekli sami mezi sebou vespolek: Tento v jiných městech mnoho lidu po sobě potáhl a svým pomlouvaním a osočováním mohl by naší slávy a cti umenšiti, aneb zhola nám všecku odjíti, leč my jíti, brániti budem. A tak vešli v radu, kterak by ho z světa svésti mohli jakožto neužitečného buřiče a kostelův vylamovatele. A nesmějíce ho zřejmě pro lid zahladiti, navedli služebníka Ezopova, když by jeho věcí svazoval a preč táhnouti se strojil, aby oni, vezmouce koflík zlatý v chrámě Apolinově, tejně jej zavázali do tlumoku jeho, že Ezop nic nevěděl o té lsti, kterouž oni složili byli o něm. A když do města Focidy přišel, pospíchali za nim z Delfu, honíce ho, a jali ho s velikým křikem a hlukem. A když se Ezop ptal, proč by ho jímali, oni křičeli: Nešlechetný zločinče, pročs chrám Apolinův tak hanebně
