vlci, že oni často v tom boji prohrati musejí, a toho že jsou psi příčina, poslali k ovcím posly své, žádajíc na nich věčného pokoje, toliko s tímto najednáním, aby ovce psy pro vyvarování všeho zlého domnění vlkům za tovaryše daly a v jejich stráž je poddaly. Bláznové ovce vešly s vlky v pokoj a smlouvě jejich uvěřily. Vlci psy pryč odvedli, a je zbivše, roztrhali. Potom, kdyžkoli chtěli, mohli ovce beze vší překážky přemoci a sežrati. Tu rozprávku Ezop když pověděl, lidé z Sámu, kteříž ji slyšeli, byli na tom, aby Ezopa žádnou měrou králi neposílali.

Ezop pak nechtěl tomu, což oni mezi sebou zavřeli, povoliti, ale plavil se přes moře k králi a osobně se před nim postavil. Uhlédav ho pak král Krézus, velice se podivil a řekl: Tento-liž jest příčinou, že Sámští nechtějí mého rozkazu poslušní býti? K tomu řekl Ezop, ohlásiv se takto: Nejmocnější králi, já nižádnou mocí a nouzí, ale dobrovolně beze všeho přinucení k vám jsem přišel a před vámi se postavil, té naděje jsa k vám i také důvěrnosti, že mne dobrovolně slyšeti ráčíte. Když pak mu již mluviti se dopustilo, a toho mu všickni přáli, vetce: Jednoho času, když jeden chudý člověk ptáky lapal, chytil také cvrčka. Ten porozuměv tomu, že by jej chtěl zabiti, řekl k ptáčníku: Prosím tebe, nezabíjej mne bez příčiny, nebť žádné škody nečiním ani na obilí, aniť také chmele obžírám, ale toliko s velikou radostí a s veselím skákaje s pomocí křídel mých, zpíváním svým lidí, kteříž tudy pomíjejí obveseluji a v dobrou mysl uvodím a cesty i práce jim ukracuji. Také nic ve mně nenajdeš než toliko ten samý hlas. Slyše to ptáčník, pustil cvrčka z ruky. Tak já také prosím králi, aby ty mne bídného a neužitečného neráčil bez viny zabijeti, neb já nechci, anižť také mohu, pro mdlobu života mého žádnému neprávě učiniti. Toliko mluvím, což užitečného a prospěšného býti lidem smrtedlným mohlo. I podivil se král té jeho řeči, a milosrdenstvím hnut jsa, řekl k Ezopovi: Jáť tobě života tvého nedávám, ale samo štěstí, protož, žádáš-li čeho, pověz, a máť dáno býti. K tomu odpověděl Ezop: Jedinké věci žádám, aby činži a berni Sámským odpustil. Vece Krézus král: Nu, nechť jest odpuštěná. Tu hned Ezop padl před králem a děkoval mu z toho, že ho voslyšeti neráčil.

Potom skládal jiné rozprávky, kteréž ještě podnes se nenalézají, tomu jistému králi