Enum hned tou smrtí, kterouž měl Ezop sjíti, z světa sprovodili. Ale Ezop prosil krále, aby mu jej v moc jeho dal. Potom vzav král ten list od Nektenába, dal jej Ezopovi čísti. A Ezop přeběhnuv jej, nedal na něj žádné odpovědi, než vetce k králi: Králi milostivý, piš zase v tato slova a v tento rozum, že, jakž zima pomine, hned mu chceš dělníky poslati, kteříž by jemu tu věži stavěli, a chceš mu také toho času odpověd dáti na jeho všecky otázky. Král poslal hned zase toho posla z Egypta domů s takovými listy, jakž mu Ezop radil.

Potom rozkázal, aby Ezopovi všecek statek jeho zase dali a v první hodnosti aby postavili. A dal Enum Ezopovi, aby s nim dělal, co chce, a pomstil se nad nim podlé své vůle. Ale Ezop dobrotivě s nim nakládal, trestal ho a vedl s pilností takovými slovy: Synu, na učení má pamatúj a je v pokojném srdci slož, nebo v cizích věcech my moudří jsme, jiným radu dáváme, ale sami sobě raditi neumíme. Jsi-li ty pak člověk, teda mysl aby lidské vůli poddána byla. Boha máš nade všecko ctíti, a takť se všecky věci šťastně povedou. Králi hleď se zachovati, tenť tobě může časem mnohého trápení ujíti. Člověče, máš lidský živ býti, nad zlými Bůh bude mstíti. Veliký jest hřích člověka nevinného obtížiti a těžkost na něho uvésti. Protivenství s dobrou a udatnou myslí snášej, proti nepřátelům svým zůřivě a směle se ukaž, aby tebe nepotupovali. Ale přátelům svým dobrotivý, povolný i služebný buď pro to, aby oni tobě den ode dne dobrého přáli. Nepřátelům svým žalosti i všeho neštěstí žádej, ať by nemohli škoditi tobě, ale přátelům svým štěstí a všecko dobré vinšúj. S manželkou svou opravdové věci mluv, a jakož sluší, tak s ní obcúj. Neb ženy jsou vrtké mysli a viklavé, a když se jim pochlebuje, ke zlému nakloněné bývají. Nevěrného a zlého tovaryšstva se varúj, neb nechť se lotru jak chce, dobře vede, protoť své chytrosti nenechá. Raději užívej uší nežli jazyku, neb jazyk musíš mistrovati a pro něj mnoho se učiti i také mnoho pokusiti. Mezi ožralci málo mluv, neb tu se za moudrého nepočteš, než posmívatiť se budou. Těm nezáviď, kterýmž štěstí přeje, ale raději s nimi se radúj, neb závist žádnému více neškodí, jako tomu, kdož závidí. Čeládku svou v přízni chovej, aby se netoliko báli tebe jako pána, ale jako toho, kteříž jim všeho dobrého přeješ, ostejchali. Odtud zachovej,