[178r]číslo strany rukopisuA protož jej svatí apoštolé jako společníka svého i též navštěvovali a u něho bývali. Jakož o něm psáno v Dialogu svatého Severa a svatého Havla, jenž jsú byli mladší jeho a drahně o jeho duostojenství[abw]duostojenství] duoſtogenſtwie a o jeho životu psali jsú. Neb jednoho času, když svatý Martin v své celi sám sedieše a svatý Sever s svatým Havlem jako mladší jeho před celí stáchu, i byli nětco strašlivi, protože jsú slyšeli, ano jich tam s svatým Martinem v celi drahně spolu rozmlúvá. A když potom s svatým Martinem o to mluvili, tiežíce[abx]tiežíce] tieziecze se jeho, kto by s ním v celi tak rozmlúval, odpovědě jim svatý Martin řka: „Poviem vám, ale prosím vás i zaklínám, abyšte o tom žádnému nepravili. Paní má s svatú Nětiší a s svatú Cecilií, tyť jsú ke mně byly přišly a se mnú jsú rozmlúvaly. A netoliko, že by toho jednoho dne u mne byly, ale často i též ke mně přicházejí. I apoštolé svatí, svatý Petr s svatým Pavlem, ti také u mne bývají.“ Jměl jest také svatý Martin veliké milosrdenstvie k chudým a nuzným lidem, rozdávaje jim ščedře alnužnu svú. A to se na tom ukázalo, když jednu chvíli do kostela jdieše a nějaký chudý velmi odraný, na něm šat žádný nebieše, i přikázal arcijáhnovi svému, aby chudého přioděl. Znamenav to svatý Martin, že tento v jeho rozkázaní dlí a odtahuje, odšed v súkromie, aby ho lidé neviděli, i svleče s sebe sukni, i da ji tomu chudému a káže jemu rychle preč odjíti. A když ho tento arcijáhen napomínati bude, aby svatú mši odslúžil, jakož toho dřéve obyčej měl, die jemu svatý Martin, že by slúžiti nemohl, leč by prvé chudý přioděn byl. Tento nerozuměje tomu a také vida, že kápě