[178v]číslo strany rukopisuještě svrchu na něm byla, nenadál se, by pod kápí tak náh byl. A také nevěděl, co by právě učiniti měl. I die jemu opět svatý Martin jako dřéve řka: „Darmo odtahuješ, leč chudého odbudem a přiodějem, mněť mše svaté slúžiti nelze.“ Tehda tento arcijáhen hněviv jsa, i jde na trh i kúpí za pět stříbrných peněz nějakú hubenú a krátkú suknici, i vrže ji horlivě před svatého Martina. Tu pak svatý Martin vzem tu suknici, i obleče ji tajně na se, ano rukávi jedno po loket krátcí i sice jedno také po kolena dlúhá, netba toho svatý Martin, jde slúžiti svaté mše. A když svatú mši slúžil, tehda kúle ohnivá viděna byla nad jeho svatú hlavú. A kdyžkolvěk ruce zhuoru vzdvihnúti měl, tehda protože rukávy u suknice krátké byly, ruce jeho až po loket obnaženy biechu. Tu praví[aby]praví] prawie Johannes Beleth, že anjelé svatí viděni byli, jenž jemu tu chvíli drahými tkanicemi a drahým kamením tu nahost, kdež rukávu nedostalo, přiodievali a přikrývali. Byl jest také svatý Martin veliké múdrosti toliko k poznání nepřietele svého čerta, neb nemohl se čert tak přetvořiti a tak proměniti, by ho svatý Martin nepoznal. A tak jedné chvíle, když se jemu diábel ukáže v královské osobě jako král v koruně královské a v rúše purpurovém jasným vzezřením s velmi ochotnú tváří, a tak hladíce na se, i budú oba dlúho mlčeti a jeden k druhému dlúho nepromluví, až potom diábel jde[abz]jde] gdi k svatému Martinu řka takto: „Martine, poznaj mě, jáť sem ten Kristus, jehož ty následuješ, a pro tě