panenstvie nazváni jsú byli v ruce božie jakžto prsten. Byli jsú v rukú božie jakžto drahé kamenie. Ó, kterak ctnostný byl jest svatý Vít v dělání divóv! Také jest měl moc diábly vyháněti. Protož čte se o něm, že syn Diokleciana ciesaře od diábla byl popaden, a leč by jediné Vít Lukanský nepřišel, diábel pověděl, že nikdy nevynde. Svatého Víta hledají, a nalezše jeho, k ciesaři přivedli. Jemuž ciesař vece: „Dietě, muožeš li uzdraviti mé dietě?“ Jemužto sv. Vít vece: „Ne já, ale buoh.“ I vložil na něho ruce a diábel od něho hned odšel. Také byl jest takové moci ten kámen, to jest svatý Vít, že leže v ohni, nemohl shořeti. Neb se čte o něm, že když ciesař vsadil jeho v žalář s Modestem, hned řetězy, jimiž byli svázáni, spadly s nich a žalář velikým světlem svietil se. A když to ciesaři zvěstovali, kázal jeho vyvésti a do peci hořiecí pustiti, ale však bez úraza z nie vyšel. A v tom utrpení svatý Vít byl podoben svatému Janu evanjelistu, jenž z kádi vrúcieho oleje vyšel jest. Opět takové moci byl jest svatý Vít, že nad ukrutným hovadem moc měl. Neb se čte o něm, když s peci ohnivé bez úraza vyšel, lev hrozný puštěn byl, aby snědl jeho, ale však od něho mocí viery byl ukrocen – a v tom podoben byl k Danielovi. Dále tito milí svatí byli jsú v rukú božích jakžto vonná jablka. Protož muož řéci svatý Vít: „Dobrá vuoně