někdo řéci mohl: „Co jest svatý Petr tak mnoho toho statku po sobě ostaviti mohl, jsa chudým rybářem, leč slechka nějakú starú siet neboli nevod rybí a lodičku a jiných nástrojóv rybářských, kterýmiž se živil, toť veliké bohatství býti nemohlo!“ Vymlúvá je z toho svatý Řehoř řka takto: „In hac re pensandus est plus affectus quam res aut effectus.“cizojazyčný text Při takové věci, co se svatého Petra dotýče, viece má býti vážen úmysl a vuole člověčie nežli skutek aneboli ta věc, kterúž člověk po sobě ostaví. Jistě dosti jest svatý Petr nechal, a ačkoli málo jest měl, tehda jeho úmysl ten byl, kdyby pak velmi mnoho měl, že by rovně též byl učinil. Mám za to, že málo jest pohřiechu mezi námi takových Petróv, ješto by takový úmysl měli, neb všichni téměř obecně viece sobě vážíme to počasné zbožie minulé nežli věčné, nevzpomínajíce na to, že se každý narodil náh a náh do země se vrátiti musí. A to, což po sobě ostaví, komu se dostane, tak skoro nepílnému jako pílnému a tak brzo k zatracení jako k spasení. Ruka také svým obyčejem viece núze trpí nežli jiný úd, neb někdy zimu a někdy také horkost a někdy úraz. Takéž také tato dva apoštoli mnohem viece trpěli jsú nežli jiní. Nebo svatý Pavel, ten sám o sobě píše k Korintóm v položení XX., řka takto: „Potřikrát sem metlami mrskán, jednú kamenován, třikrát na